5.den
Z Nerjy vyrážíme opět směr Malaga. Ještě si v Supermercadu (další španělský supermarket) nakupujeme něco k snídani a pak už kupujeme lístek do Malagy. Je pondělí a my jsme na blind krásně trefili čas odjezdy. Jsou ještě volné lístky, jinak je autobus za chvilku vyprodaný a některým Španělům to pěkně pije krev. Jedna uřvaná „babizna“ se chce prorvat do busu stůj co stůj s lístkem na pozdější hodinu. Není se čemu divit, autobus má totiž asi 30minut zpoždění. (Jinak nám ale vždy všechno jelo na čas a hlavně to včas dorazilo i do místa určení). Když autobus konečně přijede nastane něco, čemu odteď říkáme „španělská fronta“ Protože je vyprodáno, nestavíme u každého patníku, jedeme po dálnici až do Malagy. Zastávku má autobus i v centru a tak nemusíme jet až na nádraží.
Máme v plánu si Malagu konečně prohlédnout. Bereme to z gruntu. Nejprve katedrála, kterou nafotíme ze všech stran. Poté hrad Gibralfaro, který se tyčí nad celým městem, je tedy jeho dominantou. Cesta k hradu vede po pěkně kluzkých dlaždicích do strmého kopce. Samozřejmě jsme vyrazili v tom největším pařáku, jak už bývá naším zvykem. V půlce cesty je vyhlídka, odkud můžete obdivovat místní corridu. Je obklopená moderním centrem, tedy paneláky, takže je tak trochu utopena.
Hrad je k našemu údivu otevřený, je totiž pondělí a tento den je většinou svátkem pro památky. Za vstup bychom za normálních okolností platili 4,20. Napadne nás použít studentské průkazy a dovnitř jdeme za krásných 1,20 pro oba. Procházíme se po hradbách a fotíme, co to dá. Sousední maurský hrad Alcazaba je ovšem z důvodu pondělí už opravdu zavřena. Z hradu poté scházíme k moři. Poslední koupání, poslední slunění a poslední cesta do supermarketu.
Večer se konečně dočkáme večere v restauraci. Dáváme si dohromady paelu a džbánek sangríy. Končíme tak akorát, abychom stihli poslední autobus jedoucí na letiště. Náš výlet se pomalu chýlí ke svému konci. Čeká nás ovšem ještě noc strávená u letištní haly. Vevnitř je to přespříliš klimatizované, tak se rozhodneme nocovat venku. Nejsme jediní, kousek opodál přenocují i naši spolucestovatelé z letu sem.
Na letišti se poprvé za celou dobu setkáváme s komáry. A setkání je to vskutku krvelačné. Komáři nás poštípou, snad aby nám vynahradili ty dny strávené v poklidu bez nich.
Na spaní jsme se střídali. A bylo proč. Jen co si Kája skočil na záchod, už se u našeho ležení objevil bezďák a nebýt Pája vzhůru, asi bychom bez ztráty kytičky neodjeli. I když kolem haly neustále krouží securiťáci, asi by hocha s batohem nedohnal.
Žádné komentáře:
Okomentovat