7. den - Amsterdam, Utrecht

Ráno se probouzíme a zjišťujeme, že neprší a možná se na nás podívá i sluníčko. Dáme tedy Amsterdamu ještě šanci. Balíme v kempu a odjíždíme zaparkovat ven před kemp. Vracíme se pro kola a jedem ještě jednou do Amstru na prohlídku, tentokráte je situace co se týče dopravy pohodovější, a tak si v klidu prohlížíme nejzajímavější památky. Hlavní centrum se táhne kolem tří kanálů - grachtů. Na náměstí Spui narážíme na antikvariátní třžničku plnou klenotů nizozemské literatury, ale Pája si už své dva klenoty koupila, tak pouze prohlíží. Dostaneme se i do dvora bekyní – Begijnhof, což je taková klidná oáza přímo v centru města. Nesmí se zde ovšem fotit, tak to Káju moc nebaví J.

Zastavujeme v Utrechtu, opět parkujeme u obchodního centra, sundáváme kola a jedeme do historického centra. Utrecht je krásné historické město, kde do centra nesmí žádná auta mimo asi pár vyvolených - i takoví popeláři jezdí na lodích a vybírají popelnice z lodi v kanálu. V centru nejde jet na kole, proto raději tlačíme, všude je hodně lidí. Začínáme mít hlad, a tak si dáváme Zakpatat a samozřejmě, že velký, což bylo snad kilo hranolek s majonézou, po kterých nám bylo pěkně těžko. Rozhodně Utrecht stojí za návštěvu. Z Utrechtu jedeme vyzvednout Báru do nějaký vesnice. Musíme přebalit celé auto a pokusit se seskládat kola dovnitř auta a kupodivu se nám to i daří. Toto by nám  mělo zajistit snížení spotřeby o pár litříků a také umožnit vyšší průměrnou rychlost. V Holandsku ještě bereme plnou nádrž. Z Holandska vyjíždíme v 17,30 a v Praze jsme o půl třetí. V Německu mě holky uprosily na mekáče, který přišel vhod i mně. Cesta probíhala v pohodě až na dopravní zácpu v půldruhé ráno v Německu na dálnici, kde byla několikakilometrová kolona. Nechápu, kde se tam vzala, ale vcelku rychle a obratně jsme jí projeli. Cestu jsem celou odřídil, i když Pája vydržela celou dobu vzhůru a dělala mi společnost. Bára spala jako zabitá a kdybychom ji odvezli kamkoliv, tak si toho vůbec nevšimne. 

6. den - Afsluitdijk, Volendam, Marken, Amsterdam

Ráno si můžeme přispat, protože musíme platit a nechceme pana domácího budit. V kempu je mrtvo, tak jdeme v 9,30 zazvonit a srovnat dluh za nocleh. Otevírá nám paní domácí, kterou jsme asi dle vzhledu právě vzbudili, chce 15Euro, ale my máme v drobných jen 13Euro a pak velké papírovky, tak bere zavděk 13Euro a my jsme rádi. Rozhodujeme se, že vypustíme Frísko a pojedeme na odpoledne do Amsterdamu. Cestou to bereme nejdříve přes hráz Afsluitdijk (délka 33km), po ní se kousek projedeme na kole, ale není to nic moc, prostě 33km rovina a moře a dálnice. Poté pokračujeme do Volendamu, kde opět sedáme na kola a vyrážíme do Markenu. Do Markenu vede 2km nová hráz, ještě před pár lety vesnička byla dostupná pouze trajekty. Marken je stará rybářská vesnička s charakteristickými zelenobílými baráčky a úzkými uličkami, je to hodně turistické místo, ve kterém přes sezónu prý není k hnutí. My jsme si ho celkem pohodlně projeli na kole. Zpět do Volendamu se můžeme svézt trajektem, ale za ten kousek ani ne km plavbu chtějí 5Euro za jednoho, tak to teda radši těch 15km odšlapeme v sedlech. Cestou potkáváme volavky, které nás provázejí celým putováním po Holandsku. Z Volendamu pokračujeme přímo do Amsterdamu do kempu, který nám doporučili Pájiny spolužačky (dle jejich slov, takový multikulti). Kemp je na ostrově Zeeburg, cca 5km od centra. Nakonec není levný tak, jak holky říkaly, ale je to díky 5E poplatku za auto, které si zase nesmíte vzít ke stanu. Takže vyjde na nějakých 18Euro, což není tak hrozné, ale byli jsme zvyklí na levnější. Toto byl nejhorší kemp za naše putování - špinavé WC, sprchy na žetony, hromada lidí, prostě masový kemp, ale byl blízko centra, tak tu jednu noc se to dalo vydržet. Navečer (kolem čtvrté) bereme kola, že se pojedeme podívat do města - obrovská chyba!!! Pája se po chvilce sráží čelně s cyklistou černouškem, naštěstí to odnesla jen ohnutá řídítka. V centru Amsterdamu je hrozný mumraj, všichni se v tuto dobu přemisťují, takže centrum je jeden velký chaos. Dost nás to otrávilo. Projíždíme část centra a vracíme se do kempu, cestou nás chytá pořádný liják, tak tohle je fakt šílený. Liják na chvilku ustává, čehož využíváme k vaření, ale jen co dovaříme tak zase začíná a leje festovně až do rána. Stan drží a to i zespodu, i když stanujeme ve velké louži, ve kterou se proměnil celý kemp. Pája mi půjčuje svou novou nafukovačku, abych se vyspal před zítřejší cestou do ČR. Díky, Pájo.  Večer přichází hluční Poláci a Němci, fakt hrozný národy. 

5. den - Texel, Den Helder

Ráno vstáváme brzy, dneska nás čeká přesun trajektem. Paní na recepci nebyla, takže vracíme půjčené materiály do schránky na to určené. A pádíme do Den Helderu, odkud má každou hodinu jezdit trajekt na ostrov Texel. Nevíme však v jakém taktu trajekt jezdíme, sázíme na to, že každou celou, což máme tak akorát. V přístavu bloudíme, je nutné na posledních světlech jet do leva směr marine museum a ne rovně jako my - to je přímo nájezdní plošina na trajekt, pak je potřeba porušit při vracení snad všechny možné předpisy. Parkoviště bylo beznadějně zaplněné. Máme štěstí u takového bočního parkoviště vidíme odjíždět auto, tak toho využíváme, načež pája konstatuje „tam se nemůžeme vejít“, jsme se vešli celkem v pohodě. Je po půl, tak rychle shazujeme kola, převlékáme a spěcháme na trajekt, který si myslíme že odjíždí v celou. Bohužel trajekt odjíždí až v půl. No nic, tak si vydechneme. Pája si dává čokoládu a pozorujeme školáky, kteří jedou zřejmě na výlet, jsou neuvěřitelně oprsklí. Jak se později ukáže, ta půlhodinka nám chyběla na cestě zpátky. Cesta trajektem trvá 20minut a sveze se s námi i racek. Nástup na trajekt byl hodně zajímavý cyklisté šli jako první, což znamenalo sednou na kolo a najet na trajekt, kde regulovčíci dávají pokyny, kam jet, docela zážitek.V trajektu je pro kola vyhrazena celá chodba, kde se kola opřou zamknout a člověk jde na palubu. Z trajektu jako první vyjíždí auta a to je také zážitek, vypadá to jako když se odstartuje nějaká velká cena. Poté vyjíždí cyklisté v ohromném pelotonu. Po cca 500m je směrovník, na kterém se dlouhatánský had cyklistů rozděluje na to na jakou stranu ostrova kdo míří. Necháváme odjet většinu a v klidu rozmýšlíme kudy to vezmeme. Jedeme západní stranou ostrova přes národní park. Na ostrově jsou borové lesy, což je jeho velká zvláštnost a dost hub, které však nikdo nesbírá. Míříme pořád výš a výš na sever, až jsme na konci a čeká nás něco, co jsme fakt nečekali - krásná pláž jak někde ve Španělsku. Tato pláž má 25km a v létě tu je prý dost narváno, dnes je tu však pár lidí. Dáváme obídek a dobíjíme energii ze sluníčka, je tu příjemná atmosféra. Na koupání je však voda moc studená. 

 

Nemůžeme tu však být celé odpoledne, i když bychom to určitě vydrželi. Skrze duny míříme k nejsevernějšímu bodu ostrova – majáku. Cesta vede skrze duny a je to pořád z kopce a do kopce. Navíc začínáme trochu spěchat, protože trajekty z ostrova jezdí v celou a my bychom rádi stihli ten ve čtyři. Maják je pěkný, děláme pár rychlých fotek a propočítáváme, jestli má vůbec cenu a šanci stihnout trajekt ve čtyři. Stihnout to půjde, ale bude to chtít maximální výkon. Pája je unavená a hladová a moc jí to už nešlape, pomáhám jí jak jen to jde, ale čas neúprosně utíká kupředu. Po pár km bloudíme a vyjíždíme na samé cestě, po které jsme přijeli, takže ve čtyři nemáme šanci stihnout. V plánu bylo z Den Helderu přejet ještě cca 70km na sever do kempu, proto ten spěch. Nakonec stavíme v Cocksdorpu na internet a chceme najít nějaký bližší levný kemp. Internet je docela drahý 1,50E za 15min je docela dost. Ještě jdeme koupit jídlo a pití na trajekt a ejhle jsou čtyři hodiny a na trajekt zbývá ujet 13km v docela členitém terénu.  Začíná opět souboj s časem, navíc začíná opět foukat protivítr, Páje pomáhám, ale už toho mám taky docela dost. Nakonec do přístavu dojíždíme tak akorát v 16,45. V průběhu plavby rozbalujeme za odměnu chipsy a minerálku a užíváme si pohody na horní otevřené palubě. V 17,30 přirážíme k pevnině, auto přežilo v pohodě. Ještě se rozhodujeme projet po Den Helderu, kde kotví nizozemské námořnictvo a také je zde námořní museum, před kterým je exponát ponorky. Montujeme kola na střechu a večerním Den Helderem odjíždíme do kempu někde poblíž Breezand. Je to pěkný kemp u statku, který aspiroval na ocenění za nejlepší farmářský kemp. Jsme tu sami, pouze večer přijíždí nizozemský obytňák. Pán je příjemný, chová koně a koloušky. Auto zase musíme nechat na parkovišti a tudíž všechny věci nanosit do stanu. Platit za kemp budeme až ráno. Večer nám dělají společnost myšky, které pobíhají opodál našeho stanu.

4. den - Enkhuizen, Medemblik, Hoorn

V noci dost pršelo, ale stan vydržel. Teď je však modré nebe, snad vydrží. Dnešní cíl je vesnička Medemblik a Hoorn. U kempu je market se zahradním zbožím ptáme se - teda spíše Pája se ptá na campingaz kartuši, už nám moc plynu opravdu nezbývá. Radí nám, že v Enkhuizenu by jí mohli mít v loďařských potřebách. Cestou se tedy stavujeme v Enkhuizenu, procházíme centrem a hledáme loďařské potřeby. Také se stavujeme v knihkupectví, jestli nemají cyklomapu NL, ale mají pouze něco jako naše KČT. Jedna stojí 9E, což se nám zdá dost. Pája v jednom obchodě zahlídla plynovou bombu, a tak jde na průzkum a vrací se s kartuší campingaz (cenově jak u nás). Tak fajn, hlady neumřeme. Akorát jí budu muset celý den vozit v batohu. V Enkhuizenu je pěkná mlha, ale postupem času se rozpouští. Jedem kolem obrovitého jezera, respektive uměle uzavřeného moře po dijku, cesta pěkně utíká, svítí sluníčko. Kolem jedné hodiny dorážíme do Medembliku,  stavujeme ve SPARU na něco k obědu. Obědváme na dijku u nádraží a přístavu. Zrovna přijela loď Friesland, ze kterého se vyvalila hora školáků. Všichni na kole. Po chvíli přijíždí na nádraží parní vlak s důchodcema, vše za nederdechovky linoucí se z obrovského flašinetu. Jedeme ještě kousek k větrnému mlýnu na obzoru. 

Zpátky se rozhodujeme, že to vezmeme vnitrozemím přes Hoorn. Děláme dobře, krásné staré městečko s nádherným přístavem jednoznačně stojí za návštěvu. V přístavu kotví velké zrenovované plachetnice, pro suchozemce jednoznačně zážitek. Čeká nás nic moc 19km do Enkhuizenu, kde chceme stihnout obchod na něco k večeři. Po páté hodině dorážíme do kempu dáváme sprchu, večeři a otvíráme víno při naší improvizované lampičce ze svíčky a pet láhve. Celkově jsme dnes natočili na kolech cca 60km.

3. den - Haarlem, Alkmaar

Tento den plánujeme pojmout odpočinkově, protože naše zadky dostaly během dvou dnů pořádně zabrat. Jedeme do Haarlemu. Při hledání parkoviště Pája vymyslela, že to dáme někam k obchodnímu centru, abychom se vyhnuli placení parkovacího poplatku. Díky navigaci nacházíme ucházející obchodní centrum blízko centra města, asi kilometr od hlavního nádraží. Snad tam nebudou podzemní garáže tam bychom s kolama na střeše těžko zajížděli. Navíc cestou začíná pršet, takže procházka po městě bude optimální. Parkujeme relativně v pohodě, poutáme kola zámkem k sobě. Jdeme směrem do centra, cestou míjíme hlavní nádraží, u kterého je neskutečné parkoviště pro kola, vlastně kola jsou všude. Procházíme centrum, na jednom náměstíčku si dáváme broodje haaring, což je syrový slaneček v housce s cibulí a kyselou okurkou, není to špatné. Poté objevujeme antikvariátní stánek, kde si Pája kupuje dvě knížky, jedna za 1,50Euro, což je prý hodně dobré. Ještě chvilku couráme centrem a podél kanálu, kde zjišťujeme zajímavou věc. Při vjezdu a kotvení ve městě se musí zaplatit poplatek jako v kempu. Vracíme se k autu, kola zdárně přežila, ještě jdem nakoupit do marketu, kde způsobujeme malé faux-paux, když si nevšimneme, že stojíme ve frontě, kde berou jen nějaké speciální karty (PIN), což je mimochodem častý nizozemský problém.

Ještě zkoušíme sehnat náhradní kartuši k vařiči, ale nikde jí nemají, snad nějak prozatím vyjdeme. Z Haarlemu jedem směrem na Alkmaar, kde se taky na chvilku stavujeme, ale nic zajímavého neshledáváme. Přes léto jsou zde každý pátek proslulé sýrové trhy, ale ty skončily týden před naším příjezdem. Pak už hledáme kemp v Enkhuizen-Stede Broec, který Pája našla na netu a měl by být levný. Po sjezdu z dálnice poposkakujeme 15km v koloně. Kemp nakonec nacházíme celkem v pohodě. Paní v recepci je celkem příjemná, vše nám ochotně vysvětluje. Prozatím platíme 11Euro za 2 noci, uvidíme, jestli je to jen za jednu či dvě noci. Jsme opět jediný stan v kempu mezi karavany, ale máme celkem soukromí, tak je to v pohodě.

2.den - Rotterdam, Schiedam, Delft

Druhý den

Ráno se probouzíme kolem osmé, dáváme snídani a plánujeme, kam pojedeme. Rozhodujeme se, že v kempu budeme ještě jednu noc. Předpověď na tento den není příznivá, má pršet. Čeká nás Rotterdam a Kinderdijk (který nakonec vypustíme). Jedeme se podívat ke kryté hale na lyžování (24E za hodinu lyžování nám přijde dost, takže vypouštíme). Po pár km bloudíme jak bludní Holanďani. Nechápeme systém značení cyklostezek, kdy na cedulkách jsou čísla v kroužku. Toto není poslední bloudění tento den, skoro bych řekl, že to byl takový bloudící den. Cesta do Rotterdamu vůbec neutíká, Páje to nejede a je nějaká naštvaná. Měníme kola, já se na pájinym kole cítím jako trpaslík, navíc fouká protivítr, takže výměna nic neřeší, akorát sem se naštval ještě já. Pak mi pája oznamuje, že se zapomněla nasnídat a tak je jasný, proč jí to nejede - auto taky nejede když nemá benzín. Takže stavíme na benzince, kupuji coca-colu a Páje se lepší nálada. 

Před polednem dorážíme do Rotterdamu a jsme vítáni moderními budovami a taky věší hustotou provozu. Tento rok v Rotterdamu startovala slavná Tour de France a i po pár měsících jsou na silnicích nápisy a na kruháčích siluety cyklistů. Naším cílem je hlavně Erasmusbrug a Europort. 

Poprvé a ne naposled vidíme v akci zvedací most, což je pro našince úchvatná podívaná. Přejíždíme most a jedeme do americké čtvrti. Město je hodně moderní, je tu spousta nových staveb a jednoznačně je výhoda si ho projet na kole. Jedeme zpátky přes most, kde mezitím začal foukat pěkný vítr a máme co dělat se na mostě udržet. Míříme na Europort směrem do Schiedamu, kde má být muzeum jeneveru – jalovcového džinu. Opět bloudíme, ale nakonec cestu přeci jen nacházíme. V muzeu je nějaká oslava, takže na prohlídku nejdeme. Europort se nám taky nějak nedaří úplně najít, respektive od Rotterdamu směrem k oceánu je to jeden velký přístav, čekal jsem trochu něco jiného. Je víkend a všude je klid, logistické areály u přístavních mol jsou osiřelé a všude je klid, což je možná i dobře. Doma pak zjišťujeme, že hlavní centrum Europortu je ještě cca 15km od Schiedamu směrem k oceánu. Ještě před cestou zpátky se zastavujeme v hospodě, kde mají mít internet. Pája se svojí brilantní holandštinou domlouvá na použití a vyhledává levné kempy, které budou použitelné pro naše další putování, chceme se vyhnout dalšímu objíždění a hledání kempů. Míříme, ani nevíme proč, zpátky do Rotterdamu, dáváme svačinu a rozhodujeme se, co dál. Je docela pozdě, cca tři hodiny, a do kempu to máme nějakých 30km. Nechce se nám jet tou samou cestou zpátky, tak si říkáme, že se stavíme ještě v Delftu. To však znamená jet zpět do Schiedamu v ukrutném protivětru, snažím se páje trochu pomoci tím, že jí tlačím ale nevydržím to dlouho. Není taková sranda - jezdit po rovině, jak se může zdát. V Schiedamu pěkně bloudíme nedaří se nám trefit výpadovku na Delft, nakonec se ptáme na cestu místních, kteří nám poradili krásnou silničku podél kanálu. Čeká nás 8km šlapání v protivětru, dneska nám příroda nepřeje. 

Před Delftem pronikáme do tajů značení cyklotras, tak aspoň něco. Do Delftu dorážíme v 19,45 děláme pár fotek a spěcháme do kempu, abychom to stihli ještě za světla. Do kempu nám zbývá 9km. Rychle se stmívá a poslední tři km jedeme v absolutní tmě. Což by nebylo tak strašné, kdybychom se neztratili v lesoparku. Začínám mít obavy, páč není vidět ani na krok. Jsme v temným lese a nevíme, kudy z toho ven. Jedem směrem, kde si myslíme, že by mohla být silnice a naštěstí je to opravdu tak. Zjišťujeme, že jsme jen jeden km od kempu, tak je to fajn. Tenhle den byl opravdu dlouhý, našlapali jsme spoustu km, odhadem tak 80. Dáváme zaslouženou sprchu a instantní guláš, který taky nestál za moc. A jdeme chrnět.

Trasa: Kemp(Zoetermeer) – Zoetermeer (bloudění) – Pijnacker – Rotterdam (bloudění)– Schiedam – Rotterdam – Schiedam (bloudění) – Delft – Zoetermeer – kemp

1.den - Den Haag, Scheveningen, Hoek van Holland

Po vyložení holek plánujeme najít kemp někde u Delftu, jak později zjišťujeme nebude vůbec lehké sehnat nějaký cenově příznivý kemp. Levný pro nás znamená: za auto, stan a dva lidi tak max 15Euro. Rozhodujeme se zkusit štěstí na západ od Rotterdamu směrem k moři na Hoek van Holland. Bohužel se nedaří, Pája má uloženou stránku s levnýma kempama na farmách. Nedaří se nám najít ani internetovou kavárnu, abychom na to mohli mrknout a nakonec využíváme turistických informací, kde nám slečna s ochotou pomáhá s vyhledáním kempu. Jinak je Hoek van Holland malá vesnička s velmi fotogenickým majákem :)

První poznatky a dojmy z Holandska:

-         je to placka, ale sem tam kopeček se najde, není to tak hrozný

-         cyklisté jsou polobozi - nutné dávat velký pozor pokud člověk řídí!!!

-         Nizozemci jsou strašný řidiči, nějaká ohleduplnost - pouštění nebo tak - neexistuje

Jedeme zpět do vnitrozemí k městečku Zoetermeer a asi ve  4hodiny stavíme stan a vybalujeme. Zvláštností holandských kempů je, že se nedá zajet ke stanu autem. Auto se nechává na parkovišti, s tím jsme tedy moc nepočítali. Kemp stojí pěkných 12,53Euro. Po postavení stanu se rozhodujeme, že si protáhneme těla na kole. V plánu máme nedaleký Den Haag. Všude v Holandsku jsou k dispozici kvalitní cyklostezky se značením a cyklisti jsou hájeným druhem. Potkáváme první větrné mlýny a také v městečku Voorbrug městkou slavnost, která probíhá na jednom z mnoha kanálů. Je to takový maškarní na lodích. Dorážíme do Haagu. Krásné moderní město s novými stavbami, i když zčásti rozestavěné. 

Z Haagu pokračujeme do Scheveningenu, které je proslulým přímořským letoviskem. A opravdu: tohle by člověk v Holandsku nečekal - obrovská pláž s dlouhým přístavním molem. Pája trefně podotýká: „To je jak Rujána!“. Zamykáme kola a jdeme se projít po pláži, moře je dosti studené. Je docela pozdě, takže nemáme čas na nějaké flákání se, musíme ještě urazit cestu do kempu. Zpátky vyjíždíme na písečné duny a skrz ně pokračujeme směrem na Zoetermeer. Do kempu se vracíme kolem osmé, celkem jsme najeli bezmála 50km na to, že to měl být krátký výlet. Jsme jediný stan mezi luxusními karavany a někteří lidé nechápou, jak můžeme bydlet v našem malém stanu. Vaříme čínskou polívku, která se nepovedla, byla fakt hnusná. Když si klohníte čínskou polívku, pamatujte, že voda se musí vařit, nestačí být pouze horká… Den byl dlouhý, jsme pěkně utahaní a tak rychle usínáme a spíme až do rána. Tak to byl první den!

Holandsko - cesta

Holandsko 2010

Tak po pájinym dlouhém přemlouvání se kája přece jen odhodlal jet do Holandska, i když v 5 lidech v Carismě, což není tedy opravdu nic moc, k tomu ještě dvě kola na střeše.. tak snad se s tím carisma nějak popere.

Carisma je totálně přetížená a zadní kola jsou zabořená v blatnících. Nic nešlo hladce - při nandávání kol zjišťujeme, že jedno z kol má příliš úzkou rámovou tyč, na kterou se má přichytit a nosič, vše se vyřeší nastavení rámu pomocí starého pláště, Kája si trochu zanadával, ale nakonec vše vcelku rychle vyřešil.

V 23,30 vyjíždíme z Prahy směr Rotterdam, dle navigace nás čeká nějakých 1200 dálničních kilometrů. V pěti lidech s klama na střeše se nedá jet více než 100km/h, aby se udržela nějaká slušná spotřeba. Vezeme Dájiny spolužačky, které se tísní vzadu ve třech a pod nohama mají ještě krosnu, ač to jsou útlá děvčata, tak tohle fakt jako chlap nechápu. Za volantem začíná Kája s výhledem, že pokud to půjde, tak to celý odřídí, což před cestou přes noc moc nepřidá.

Cestu jsme vybrali spodem přes Köln, Franfurkt, do Holandska. Cesta vrchem přes Dresden atd.. je sice o nějakých 100km kratší ale o dost horší, co se týká dálnic.

V Německu je cesta stereotypní po dálnicích, kde i na pokročilou noční dobu je pořád slušný provoz, začínám bojovat s únavou. Přece jen v pátek jsem byl ještě v práci, strach, abych někde nezaspal, začíná být velký, a tak jsem rád, že v cca 2hodiny ráno se Pája nabízí, že to vezme. Nakonec  řídí až do pěti, klobouk dolů za takovýhle výkon - je to její první velká cesta za volantem v zahraničí. Přes Německo je hodně uzavírek s omezením rychlosti, tak cesta utíká celkem pomalu. Mně 3hodinová pauza pomáhá, odpočinu si na zbytek cesty. Ze zadních sedaček je slyšet pouze spokojené oddychování a čas od času podivná melodie. Holky spí celou noc a probouzí se až na hranicích Německa s Holandskem. Do Rotterdamu zbývá už jen pár desítek km - v 10,30 úspěšně dorážíme do Rotterdamu a jedeme směrem na centrum, abychom holky trochu přiblížili, nakonec je vyhazujeme na benzince. Naše cesty se rozchází, holky mají v plánu prostopovat Holandsko, kdežto my budeme využívat služeb jízdních kol. 

Fotogalerie Holandsko 2010

http://foxa.rajce.idnes.cz/Nizozemsko_2010/

kompletní fotogalerie z našeho cykloputování

putování po Holandsku

Zobrazit místo holandsko na větší mapě