4.den - Nerja
Vstáváme asi v 7 hodin a balíme svůj bivak. Zamáváme našim společníkům batůžkářům a vracíme se do Nerjy. Východ slunce ve Španělsku nastává až před 8 hodinou ráno a jde od hor. Uděláme pár fotek (viz obrázek). Na jedné vyhlídce Kája dopisuje deník a raději se ihned mažeme opalovacím krémem
Je neděle, takže se obáváme, jestli vůbec někde koupíme něco k snídani. Tak či tak, první obchody stejně otevírají až o půl desáté. Naštěstí je otevřený SuperSol, ke kterému je to sice dál, ale s vidinou jídla jde vše lépe.
Rozhodujeme se, že dnešek strávíme celý na pláži mezi útesy. Najdeme krásné kryté místo, bohužel se vstupem do moře, což znamená, že tam pořád někdo courá, ale aspoň máme relativní soukromí a nevidíme vorvaně.
Jelikož ČVÚT na Kájovi zanechala následky, rozhodne se vybudovat protipovodňový val z písku. Pravda je, že slavil úspěch u všech kolemjdoucích a svou funkci skutečně splňoval. Do přílivu nás žádná vlna neohrozila.
Moře je super, koupe se dokonce i Pája. Je to tu jak v Karibiku, neskutečně čistá modrá voda. K večeru jsou vlny už silnější a naše hráz neodolává. Tak se zvedáme, vysprchujeme se ve sladké vodě, což je nesporná výhoda všech španělských veřejných pláží a schneme na lavičce. Potom najdeme ne moc frekventované místo a otevíráme své první (a taky poslední) místní víno. Staré osvědčené způsoby nepomáhají. Španělské korky jsou fakt držáky. Klacek z palmy to nakonec rozlouskne a my zjišťujeme, že místní víno je kyselé, moc alkoholické a celkově nedobré. Vypijeme ho ovšem s chutí a s téměř okamžitým opitím. Kájovi po něm začne být vzápětí špatně. Čímž odpadá náš plán zajít na večeři (opět, Kájovi je špatně totiž zatím každý večer).
Také zjišťujeme, proč je Španělsko celé takové „smradlavé a znečištěné“. Jednoduše proto, že zde nejsou žádné veřejné záchody. A tam kde jsou, jsou většinou zamčené. Kdo by se pak divil, že si lidi na pláži nemají kam dojít a řeší to nádherným útesem. Další poučka: „Nejkrásnější zákoutí a skrýše jsou zkrátka čůrací místa a rozhodně se jim vyhněte.“
Další noc jsme se rozhodli hledat místo na druhém konci Nerjy. Pobřeží je opět uzavřeno útesy, tudíž dojdeme k tomu poslednímu možnému, aby nás nikdo v noci alespoň z jedné strany nepřekvapil (opět jsme se mýlili). Potmě dojdeme ke skále a rozložíme spaní (po důkladné kontrole čelovkou, zda-li se nevyskytujeme na jednom z oněch zákoutí). Na pláži je ještě pár rybářů, kteří se ale po pár hodinách sbírají k odchodu. Kolem jedné hodiny ranní jsme sami. Naštěstí tato noc je oblačná a měsíc nemá šanci otravovat. Pája sice zhruba každých 40minut hlídkuje (ví to přesně, protože si konečně půjčila Kájovi hodinky. V noci ji totiž nesmírně stresuje, když neví, kolik je hodin)
Pájin pohotovostní radar pohybu se s obdivuhodnou přesností přihlásí ve 4:15, kdy se k nám blíží jakési individuum, které nejspíš vyvrhlo moře či co (každopádně jde ze strany, kde nic jiného nepřipadá v úvahu). Má přes rameno nafukovací člun. Drmolivou angličtinou do nás něco hustí a neustále to opakuje. Vzhledem k časné ranní hodině a drsnému probuzení chvíli absolutně nechápeme, co po nás chce. Asi po 5minutách pochopíme, že chce peníze na boty. Prý stačí říct: „Ne.“ a půjde. Tak řekneme ne, on nám popřeje dobrou noc a jde dál. Pája to později zhodnotí slovy: „Odkud přiletěl?“
Po této příhodě se zvedáme a jdeme opět o dům dál. Zatím panuje hluboká noc, tak spíš přemýšlíme, kde se dospat. Chvilku strávíme na lehátkách na pláži, které se přes den pronajímají, ale po chvilce přijede písečná rolba a začne upravovat pláž, což je mimo jiné neskutečný hluk, ale rozhodně zajímavý zážitek. Konečně objevujeme záchody, kupodivu otevřené i v noci.
Nakonec se dospáváme mezi útesy v centru. Úchylka konečně pouštíme z hlavy (co by taky jako správný Španěl dělal v 5 ráno venku). Usínáme sladce a nejlépe za poslední dva dny. Občas slyšíme koupající se skupinky, obzvláště hlučná je jedna Britka, které by člověk za její pištící smích nejradši vyrazil zuby, ale celkově spíme až do 9.
Žádné komentáře:
Okomentovat