O Velikonocích jsme se rozhodli přivítat jaro na kolech v Alpách. Byl to náš nejlepší nápad za poslední měsíce a my strávili krásné 4 dny u rakouských jezer.
I když zase tak idylické to nebylo, při nastoupání 1100m na 21km nebo poslední den maraton na 110km.
JEZERO St. WOLFGANG
Ze všech jezer po Attersee, Mondsee a Traunsee je tato menší vodní plocha i méně známa, ale nás tedy okouzlila. Má totiž nespornou výhodu v tom, že se kolem něj neklikatí státovka jako u jiných, ale silnice je až dál a vy si můžete kolem jezera trajdat na hezkých pěšinkách a cestičkách.
Bydleli jsme v kempu Birkenstrand. Nachází se ve vesničce Gschwand za městečkem St.Gilgen. Obecně je tato část jezera klidnější než u města St. Wolfgang a kempy jsou zde i levnější.
My jsme byli nadšení. Bydleli jsme u jezera a cena byla 15Euro za 2osoby, auto a stan. Na jaře holt ještě krásný ceny. Navíc výhodou Rakouska je ta jejich pünktlich povaha, všude je čisto, upraveno, vybaveno, vymydleno. V této vesnici se nachází ještě další 3 kempy.
St. GILGEN
Narodil se zde/ nebo pobýval? Mozart. Je to menší město s kouzelnou promenádou. My ho vždy prosvištěli na bikách, ale malinkatá náměstíčka a uličky a přístav stojí i za pěší procházku. Je tu taky docela velká Billa a vybavené infocentrum, když to vezmeme z té praktičtější stránky J
1. den
Když jsme se ve dvanáct hodin ubytovali v kempu, plánovali jsme jen menší projížďku na ten „kopeček“ co se tyčí nad kempem. Vyjížďka to byla hezká, to jako jo…jen trošku náročnější než jsme nečekali. Rozhodně kopeček nebyl kopečkem, ale Hora vysoká 1469m.n.m.
ZWÖLFHORN (1469 m.n.m.)
Toť název tohoto kopečku. Výšlap to byl tedy úctyhodný. Ale celé to stálo za to…přes les, pastviny, zasněžený hřeben a zakrslé borovice…prostě paráda. U zemědělských usedlostí po cestě se dá doplnit voda.
Cesta trochu trochu horší. Nedá se totiž jet okruhem (tedy nějakým kratším). Z hory vedou pouze turistické trasy. Tak jsme to zkusili po jedné, která vedla přímo do St.Gilgenu. Nedobrá volba…ale netrvalo to dlouho, dalo se. Dnes už mám odpruženou vidlici, tak by to jistě bylo lepší J
2.den
Další den jsme plánovali podívat se na druhou stranu jezera St. Wolfgang – mimojiné i na Schafberg – místní populární vrchol, kam vede stará zubačka (ejhle, trochu drahá, vykašlali jsme se na ni) a výlet nasměřovali směrem k přejezdu hřebene mezi jezery St. Wolfgang a Attersee.
SCHWARZENSEE (m.n.m.)
Mezi nimi se nachází ještě jednou malé jezero uprostřed hor – Schwarzensee. Cesta opět bylo drsné MTB, ale báječné. U jezera je pravá výletní hospoda. Shromažďuje se tu samozřejmě nejvíc cyklistů. A dá se tu doplnit voda. K Attersee je cesta ale už pohodlná prašná silnička. Nejprve projížďka po náhorní plošině, poté točitý sjezd dolů.
Od Attersee k Mondsee vede krásná cyklostezka (místy i v jeskyni), břehy jezer jsou parádní na občerstvovačku.
Přijíždíme poměrně znavení do kempu, díky zásobám Radleru ale spokojení.
3. den
Dnes nás čekal opravdu úctyhodný výkon (108km). Ani nevím, jak jsme na ten šílený nápad přišli.
Já jsem chtěla do Bad Ischlu. To bylo od Wolfgangsee od kempu nějakých 20km. Do Stroblu krásná lesní cestička, poté cyklostezka vedla chvilku po klidné silnici. Zde se alespoň dali obdivovat místní obydlí, někdy kýče, někdy úžasné chalupy. Bad Ischl nás přivítal poprcháváním. Trochu jsme zavzpomínali na naši první dovolenou, kdy jsme tu pro změnu byli pěšmo. Dále nás čekala cyklostezka podél řeky Traun, a to za vytrvalého deště. Cyklostezka nic moc. Celou dobu okolo státovky, ale když do toho člověk šlápnul, tak to bylo rychlé. Déšť ustal a my dojeli k Traunsee. Okolo jezera vede krásná stezka mimo bokem silnici a doprava se zhušťuje až u Gmundenu.
Gmunden je typické lázeňské město se zámeckým hotelem Ort J Ideální místo pro zmrzlinu.
Cestu zpět, jak jinak, jsme vymysleli jen tak z mapy, z neznalosti místních poměrů. Prostě přejet co nejrychleji opět k Wolfgangsee. A to vedlo přes hřeben k Attersee a přes další hřeben k Wolfgangsee. Jak lze vytušit, bylo to maso. Ale silnička to bylo hezká. Když už tuto cestu chce někdo zvolit, tak rozhodně v tom našem směru…obráceně to je snad ještě horší!
Dojem nám kazil i fakt, že nám došlo pití a sušenky.
Tekutiny jsme doplnili u Attersee a klasickou cestou k Mondsee a přes kopec k nám do kempu u Wolfgangsee zpět.
Uff, těch see je nějak moc J Ale to je právě to, co je v týhle krajině nejlepší. Zrcadlící se vodní hladina s horskými masívy. Klikatící se silničky přes kopce. MTB trasy přes hřebeny. Jo, Rakousko prostě nikdy nezklame a nejlepší na něm je, že ho máme za humny!
