V Livignu to žije

Už se stalo zvykem, že každým rokem před Vánocemi jedeme na nějaké lyžování. Začínali jsme Špindlem, který ještě tenkrát nebyl mastňáckou baštou zlaté pražské mládeže s Bogner bundičkami. Následovala levná Francie, která v prosinci dosahovala dokonce neuvěřitelných cen 1900,-/ týden na osobu apartmán + skipas. Ale pak nás uhranulo letní Livigno tak, že jsme se tam vydali i v zimě na lyže a už se z toho pomalu stává další tradice.

Livigno je jedno z těch prémiových středisek, kde si Bogner týpci nezadají ani s těmi špindlerovskými..ale v předvánočním čase, kdy opět běží akce skipas k ubytování zdarma, se to dá...a víc než dobře :)

Ubytko jsme našli přímo přes tourist office u Mileny Rodriani, www.erker.it. Rodina vlastní několik apartmánových domů různých cenových kategorií. My bydlíme v centru v apartmánech Möta, kousek od nástupu na lanovku, což je příjemné, i když síť skibusů funguje v Livignu suprově (a to i v létě zdarma).

Lyžařské středisko je rozprostřeno na 2 kopcích, městečko je uprostřed v údolí. My to měli blíže na kopec okolo kabinky Carosello, který se tyčí až do výšky 3000 m.n.m. Sjezdovky jsou tu širší, ale nechráněné. Hlavně zde už od rána svítí sluníčko, což samozřejmě znamená, že sníh rychleji měkne, ale na dopoledne je to rozhodně příjemné. Protější Motollino má také pěkné svahy, ale poněkud prudší a částečně zalesněné. Zde naopak slunce svítí až odpoledne, takže vydrží déle.

První rok nás v Livignu zastihly příšerné mrazy. Celý týden jsme lyžovali v -20°C a půlka týdne prosněžila, ale mělo to své neopakovatelné kouzlo. Letos jsme naopak měli málo sněhu, relativně teplo a sluníčko celý týden. Tak či tak, obě dovolené byly naprosto dokonalé.

Livigno leží v bezcelní zóně a navíc úplně uzavřené od světa. V zimě se tam dostanete pouze tunelem ze Švýcarska (cena v zimě 36Euro, zpáteční cesta. V létě je to 13E za 1 cestu) nebo přes Bormio, což je docela zajížďka. V sobotu bývá tunel vždy jedním směrem uzavřený. Ven se dostanete jen do 10:00, pak se otevře směr ze Švýcarska a pak zase až od 17:00.
Bezcelní prostor znamená především spoustu duty free obchody s alkoholem. Ten je opravdu levný, takže pokud rádi trávíte dovolené s opilou partou, pak je to správné místo :) nám tedy ke štěstí stačilo nějaké to víno a opilé partičky potulující se městem nám spíš vadily. Do města jezdí poměrně dost Poláků, dokonce jim italové pořádají vlastní akce a všude jsou vylepené letáčky v polštině, nejspíš je to velká kupní síla.
Nespornou výhodou lyžarského střediska je i jeho okolí. Po lyžování můžete jít ještě na běžky na upravené tratě v údolí nebo na procházku k jezeru.
Když to shrneme, tak do Livigna jezdíme hlavně za skvělým lyžováním, kdy jsou Italové schopni připravit dobré podmínky za jakéhokoliv počasí. Za výborným jídlem v příjemném ubytování a hezkému okolí. Už méně pak za polskými partičkami a českými snobíky, ale to se dá částečně vytěsnit :) 

Viva La Corse

8.9.2013, polojasno 30°C

Útrata
0	0

Noční přesun z trajektu nakonec až do Macinaggia byl více než dobrodružný. Nejdříve málem srážka, když se nás pokoušel nějaký Korsičan předjíždět do zatáčky, načez proti nám vyjelo auto. No, bylo to hodně o fous. Pak vracející se lidi ze slavnosti, neosvětlení, mimo vesnici a na klikatých silničkách. V cca 2:00 příjíždíme na parkoviště u kempu před nástupem na celnickou stezku, kde taky bez problémů zaleháme. Není dobré jet až nakonec na parkoviště u moře, ráno tam jezdí místní lovci, mohl by být problém. 

SENTIER DE DOUANIERS – CAP CORSE

Vstáváme v půl osmé a vyrážíme autem k nástupu na celnickou stezku. Jedná se o hodně terénní cestu cca 3km, místy skála, kamenné rigoly. Trpím za ullysáka. Ten se s ní ale popasuje se ctí. Parkujeme u pláže Turane, která je plná naplavených řas. Pěší stezka vede kolem pobřeží , počasí se zatím na nás mračí, není ani moc teplo a fouká vítr, pro chůzi je to ale příjemné. Míjíme 2 tour, obě velmi působivé a za 3 hod. jsme v Barcaggiu. Cestou vybíráme dvě kešky na pěkných místech. Krásné útesy. Po cestě nepotkáváme moc turistů. K poledni už však lidí přibývá. Podcenili jsme trošku vodu, v Barcaggiu nenacházíme pítko, míjíme moc pěknou rybářskou restauraci. Zpáteční cesta utíká rychleji, největší kopec překonáváme hned na začátku. Těsně před koncem výletu šnorchlujeme u rozbořené Tour - s odstupem času jedno z nejkrásnějších míst, kde jsme šnorchlovali. Parkoviště se mezitím solidně zaplnilo, vaříme těstoviny a polívku. Balíme a vyrážíme směr St. Florent. Cesta kolem severu ostrova je zpočátku pěkná, nový povrch, sice zatáčky, ale jede se příjemně. To ještě nevíme co nás čeká. Stavíme na kešce na větrném mlýně a pak nastává peklo. Následuje 20km úsek naprosto rozbité silnice, kde se nedá jet více jak 30km/h. Po takhle rozbité cestě jsem ještě nejel. Jedná se o nejskalnatější úsek, kde probíhá rekonstrukce rozšíření a pokládka nového povrchu, za pár let to bude určitě v pohodě. Po 20km se cesta zase lepší a následuje nový asfalt. Na noc zůstáváme na parkovišti , kde jsme spali první noc před 5 lety s Carismou (Marine de Farinola) u hezké pláže s takovým malinkým hotýlkem s pizzerií.

·         Sever se nám moc líbil, přestože na něj moc lidí nezavítá

·         Dodělává se silnice od Pino směr St. Florent

9.9.2013, jasno – vítr 25°C,

Útrata
nákup	42,9E
nákup	10,80E
suvenýr	5,50E

Ráno v St. Florent, kupujeme peněženku suvenýr a korsickou nálepku na auto, se kterou vás hned kosrsičani berou přátelštěji. Pajá si záměrně ničí žabky, aby si mohla koupit nové. Parkoviště zadarmo u přístavu na výjezdu z města, hned za tím placeným. Cestou na pláž Ostriconi keška, parkování u pláže podél slepé ulice zadarmo. Pěkná pláž a řeka. Procházka na pláž Vana a zpět. Turistická stezka ale vede dále do kopců, což může být pěkné. Táhneme se sebou zbytečně věci na šnorchlování, díky silnému větru jsou obří vlny. Na pláži se nedá asni spočinout, vítr zvedá jemný písek a nastávají písečné orgie, po hodině volíme ústup.

Jedeme do Ille Rouse, nákup ve velkém Casinu, doplňujeme zásoby. Zaparkovat se dá za Casinem v takové dvojulici. Rozhodujeme se po čtyřech nocích využít kemp Bodri a dát se trochu do hromady (teda hlavně Pája). Vítá nás obrovský vítr, ale kemp je příjemný, kousek od moře, je to moc fajn. U kempu také zastavuje vlak na trase Calvi – I´lle Rousse. Po ubytování jdeme na pláž, koupání, velké vlny a Páje začíná být zima. Večer výborné véča těstoviny, párek, cibulka. Nyní popíjíme výborný korsický muškát, dražší, v akci za 8E, ale stojí za to.

·         Velký vítr, velké vlny

·          Písek všude

10.9.2013, polojasno – vítr 25°C,

Útrata
kemp	16,80E
nákup	31E
žabky	7E
Kanoe želvy	10E/2os/1hod

Ráno procházka z kempu po pobřeží do Ille Rouse, přemýšlíme jestli nezůstat ještě jednu noc nebo jet dále. Nakonec vyrážíme do Calvi nakoupit a pak do Galerie. Jedeme vnitrozemím - lepší a rychlejší cesta, než panoramatic route. Na začátku Galerie parkoviště zdarma od 8 do 20, pak za 15E. Zjišťujeme, že jsme u zátoky, kde žijí sladkovodní želvy. Půjčujeme kanoe a jedeme na hodinovou projížďku po ramenech řeky, kde se želvy na březích vyhřívají. Ač není úplně optimální počasí, tak máme štěstí, pár želv vidíme z bezprostřední blízkosti. Pája fotí, Kája pádluje.

Zatahuje se, přesto po želvách jdeme vyzkoušet nový polosurf na oblázkovou pláž. Vlny se lámou těsně u břehu a je to tedy hukot. Jednou nás to propere, cítíme se jak v automatické pračce, tak to nám pro dnešek tedy stačí.  Jedeme na Bocca Crocce u Porta. Cestou nám upadává střední díl výfuku, sakra, a máme super tuning. Po zkušenostech vyvazujeme gumicukem, abychom to netáhli po zemi a jedeme na Boca Croce na parkoviště, teď s tím stejně nic neuděláme. Na parkovišti zvedáme na hever a snažím se stříbrňačkou a vázacím drátem nějak spojit. Nějak se to daří pospojovat, tak uvidíme jestli vydrží místní rigoly. Kdyžtak zítra v Portu by měl být mechanik. Dáváme rychlou polívku, Pája nechce do večera sedět u auta na parkovišti a tak vymýšlí rychlý výšlap na přilehlý kopec Punte Castellacciu 585m n.m. Podle průvodce by to mělo být 1h15min na výstup a hoďka na sestup.  Nakonec ještě vyrážíme, i když je docela pozdě. Je to hodně strmá stezka s lehkými lezeckými pasážemi, za 50min jsme nahoře odměněni krásným výhledem a klidem. Z tohoto vrcholu se dá pokračovat na ještě o něco vyšší Monte Senino, ale to už nestíháme, tak příště. Vracíme se k autu už za pološera a kolem 20:00 uleháme. Večer chceme nabít kompakt, ale ten s námi pro tuhle dovolenou končí, už se nám ho nepodaří oživit. Snad zítra bude lepší den. Počasí za moc nestojí, kam se podíváme, tam jsou velké mraky.

·         Moře má fakt sílu

·         Kanoe a želvy super

·         Silnice nám už nepřijdou tak úzké a rozbité

·         Zase se nám rozbilo auto

11.9.2013, jasno – vítr 25°C,

Útrata
servis	40E
nafta	40E

Pěkné probuzení na Bocca Croce, děláme dobrou snídani a chystáme se na dopolední výlet na Girolatu. Odpoledne bychom chtěli nechat někde opravit auto. Cesta na Girolatu utíká rychle, průvodce má psáno 1h 45min stíháme za 1h30min. Girolata je vylidněná (pak zjišťujeme, že to bylo díky větru, kdy nejezdili výletní lodě, které naváží turisty) cestou potkáváme pár turistů, kteří byli v Girolatě zřejmě na noc. Podíváme se po vesnici, kam se nedostanou žádná auta, jsou tu jen čtyřkolky. Na pláži se objevuje malé  tele, tak ho chvíli pozorujeme, je vtipné, jak zkoumá svět.  Cestou zpět jdeme po stezce po útesech, zahlížíme pěknou plážičku v útesech, tak se rozhodujeme pro koupačku.  Páju žahá medúza, po kouknutí do vody zjišťujeme, že voda je plná medúz a tak rychle plaveme k břehu. Obědváme na poslední pláži pod Bocca Croce, úžasné vlny ale na koupání to není, naštěstí jsme v závětří.

Po návratu z výletu nastává chvilka, kdy zjišťujeme že ta oprava byla dobrá, kdybychom nemuseli z parkoviště překonat dva hupy. No nic jedeme do Porta a doufáme, že to tam budou schopni opravit. U cedule auto-moto service, čekáme na opraváře, který je na obědě. Přichází před druhou hodinou a neopraví to, protože prodává jen baterky a pneumatiky. Máme jet do Piany, uff tak tedy dobře, stejnak tam máme cestu. Jakmile přidáváme plyn a auto je pod zátěží do kopce, máme pocit, že o nás musí vědět celá Korsika. V Pianě se nám nedaří tu doporučenou Garage najít. Ptáme se na benzínce a máme jet ve směru na Ajjacio cca 3km. Zapoínáme vybrat peníze, takže máme 60E. Nacházíme garage Roca, ale vypadá, že tam nikdo není. Tak čekáme hodinu a pak se vracíme zpět do Piany k tourist office se žádostí o pomoc. Paní je ochotná, obvolává servisy a jedeme do Cargése, tam nám to prý opraví. V Cargése nacházíme takovýho lidovýho opraváře a radujeme se, že snad už konečně budeme mít štěstí. Čekáme cca 20min, pak přijde mrkne na to a kroutí hlavou, že on to nespraví, jen zamumlá něco jako Corse eschampment. A dál se s námi nebavil. Naštěstí se objevuje starší Korsičanka, která nám ochotně tlumočí a vysvětluje cestu. Musíme až do Ajjacia. Bez té paní bychom byli nahraní. Teď se jen snažit to stihnout ještě dnes zařídit. Jsou čytři hodiny a do Ajjacia je to 50km a hoďka cesty. Servis nacházíme bez problémů, jsou moc milý a umí anglicky a co je nejlepší, opraví nám to a to ještě dnes. Chtějí jen 40E, což nás hodně mile překvapilo. Snad se vše v lepší obrací. Řešíme, co dál - jet dál na jih a pak se vracet nebo se vrátit rovnou. Ještě večer se vracíme do Piany, chceme spát v centru, ale koukají na nás nějak divně nějací důchodci, tak raději volíme parkoviště zdarma pod kostelem. V noci přijedou ještě nějací francouzi, co spí v miniaturním Peuegotu 207!

·         Na korsice a obecně Francii je dobré umět francouzsky

·         Servisy jsou zvláštní asi moc neopravují, těžko říct jak to je

·         Když hodně fouká tak nejezdí výletní lodě a Girolata a jiná místa jsou prázdná

·         Bocca Croce nezklamalo

·         Máme restík - vylézt na druhý vrchol u parkoviště

·         Konečně víme, jak se vyslovuje Ajjacio a Cargése

12.9.2013, jasno – vítr 25°C,

Útrata
pohledy	6E
nákup	15E

Dnes první výlez na kopec. Z centra Piany popojíždíme za město ke „fotbal stadionu“ velké parkoviště, míjíme lidi, co tam přespávali v Caddym. Pěkná snídaně, trochu poprchává. Vyrážíme na Capu d´Orto(1290m). Cesta utíká pěkně, občas lezecká místa, na vrcholu úžasný rozhled a keška. Kousek níže dáváme oběd, bageta a paštika. Při sestupu se přivalil mrak, který vrchol zahalil po zbytek dne, měli jsme štěstí. Pája po cestě dolů dostává peříčko od hodného staříka, moc nechápeme proč. Jdeme směrem na Les Rochets Blue, po spáleništi, cesta ubíhá pěkně, pod nohama občas prosviští ještěrka. Najednou se ocitáme v korytě nějaké vyschlé říčky. Obrovské balvany, skály, sakra kam jsme to nalezli. Vracet se nechceme a to je chyba. Snažíme se slézat korytem, ale je to hodně obtížné. Vegetace začíná hodně houstnout. Snažíme se vrátit  zpět na stezku, ale je to hodně těžké lezení, na to nemáme vybavením, takže návrat do křáků. Zamotávám se do nějakých popínavých ruží jsou to spíše ostnaté liány. Pája mě musí nožem vyřezat, jinak bych tam byl asi až doteď. Po chvíli a několika skalních stupních, už vidíme prosvítající silnici a nacházíme i stezku, ze které jsme omylem sešli.

Po silnici chceme ještě na jednu turistickou trasu v Calanches. Pája je unavená, moc se jí nechce, mně vlastně taky, ale přesto jdem. Na stezce spousta turistů díky tomu, že se k ní dá zajet až autem. Kešky taky za moc nestojí. Zpáteční cesta po silnici skrz Calanches je utrpení. Cestu zablokovali autobusy. Takže auta stojí ve velkých kolonách. Pokud tímto úsekem chcete projíždět, tak rozhodně mimo zájezdy tj. ráno nebo večer. V Pianě chceme jít na Moules fritee ale je 16:30 a nevaří, smůla. Na nákupu nás chtějí ošidit o 8E asi ne schválně, ale vyplatilo se zkontrolovat účet. Jedeme směr Evisa a dále do hor. Cestou se stavujeme v Portu, na krátkou procházku. Porto je pěkný, ale přišlo nám jako dost turistický. Začínáme stoupat od moře s cílem vyjet až do 1400m n.m., na silničce by to byl rozhodně zaujímavý výšlap. Evisa  vypadala zajímavě ale, už se smráká a my chceme pokud možno ještě za světla najít nějaký místo na přenocování. Kolem sedmé hodiny jsme v mrakách na Col de Vergiu, kde to i zapíchneme na parkovišti a spíme spolu s pár dalšími bydlíky. Vaříme k véče jen párky a pak víno a hurá na kutě. Je tu obrovská kosa, jen kolem 10°C.

·         Kája hledá v každý šišce piniový oříšky

·         Pája je nějaká nafouklá, prý jí vadí lidi či co

·         Porto je mastňárna

·         Pěkný bivak na Vergiu

·         Výborná paštika z prasátka

·         Pája si rozbila koleno

13.9.2013, jasno – vítr 20°C,

Útrata
0	0

Po velmi chladné noci (spíme ve spacácích) se probouzíme do nádherného rána, zrovna vychází slunce. Rychle ale poctivě snídáme a vyrážíme na zlatý hřeb letošní turistiky po Korsice – Pagliu Orbu. Zpočátku jde o relativně příjemnou procházku údolím, kde okolo se zvedají hory do výšky 2000m n.m.. Poté trochu špatně odbočíme na cestu, kterou průvodce má uvedenu jako sestupovou (je o trochu delší a méně strmá) jsou z ní však krásné výhledy až na moře. Docházíme k druhé Bergeries na cestě Cinollu, je to zároveň záchytný bod na GR20. Odtud už vede trasa do skal na vrchol Paglie Orby. Jsme v sedle Col des Maures v cca 2200m odtud už je nutné sledovat kamenné mužíky až na vrchol. Po chvilce lezení zjišťujeme, že moc nevíme kam, různě zkoušíme slézat a vylézat a najít cestu, nechceme však opakovat chybu z Calanches. Nakonec se pouštíme do lezeckého žlabu a je to ta správná cesta. Na cestě je ještě dost lezeckých míst některé i dost exponované. Vše zvládáme, i když mám docela výkonnostní krizi, nějak to na mě vše padá. Naštěstí už jsme na vrcholu krátce po poledni. Je krásný výhled na Mt. Cinto a další hory. Trošku nás zklamává , že na to jak byla celá cesta exponovaná tak vrchol je spíše kopcovitého rázu. Dáváme oběd a řešíme cestu zpět, ani mě ani Páje se nechce slézat dolů stejnou šílenou cestou. Pod námi však vidíme jakousi cestičku tak se zkusíme podle oka na ní dostat. Zpočátku to je paráda sice prudká cesta dolů ale dá se jít, nemusí se lézt. Po chvíli přicházímek prvnímu lanu vypadá to jako ferrata, zvládáme v pohodě. Pak nás čekala ještě dvě cca 30m lana u skalních stěn.  Holt se musíme pořádně držet nohy do protitlaku opřít o skálu a „sejít“ dolu. Pája to zvládá na jedničku, což docela koukám. Já mám trochu problémy s velkým a těžkým batohem, ale nakonec to odnáší jen láhev, která vypadla. Pak už jen po suťovém poli  zpět k Bergeries. Nakonec kdyby někdo chtěl jít tuto cestu tak pokud se bude chtít vyhnout lanům tak to chce jít od vrcholu hodně vlevo a ne tolik žlabem. Určitě příště se pokusíme o vedlejší  vrchol Tafunatu, cesta na něj vypadala hodně zajímavě.

U Bergeries chvilka pauzy a pozorování lidí na GR20, je neuvěřitelné jak staří lidé se vydávají na tuto stezku, k tomu si nesou těžké batohy, spí ve spacácích, klobouk dolů před nimi.

Cestou údolím se stavujeme u jedné malé kaskády na osvěžení, je příjemné vyzout po celém dni pohorky a nechat nohy volně svěšené v ledovém potoce. Zítra máme poslední den v horách, tak snad ještě vydrží počasí.

Spíme ještě jednu noc na Vergiu, tentokrát bez bydlíků.

·         Technicky nejtěžší túra, co jsme kdy šli/lezli

·         Neuvěřitelně velký a hlavně tlustý ještěrky

·         Černé vrány to jsou ale letci

·         Pája si rozbila hlavu při nástupu na Paglii Orbu

14.9.2013, jasno – vítr 20-30°C,

Útrata
nákup	30E
panini	5E

U snídaně na Vergiu nás přišla navštívit asi 60 angličanů. Samozřejmě jen, co jsme dosnídali tak odešli. Opět krásný východ slunce a oteplení. Dneska máme v plánu Lac de Nino. Z Verghia sjíždíme cca 15km k parkovišti u lesovny. Na Lac de Nino by to měli být slabé 2hodiny chůze. Cesta je místy po skalnatých platech, ale po včerejší Paglii to je brnkačka, i když únava je celkem znát. Vyhoupneme se na horu a to co člověk uvidí by opravdu nečekal, rozprostře se nádherné skalní plato s jezerem a loukou.  Obcházíme jezero, Pája si hladí a kamarádí se s divokými hříbaty. Poobědváme na krásně měkké travičce, kam se hrabe nějaký anglický trávník. Po obědě už jen seskákat dolů. Moc příjemný výlet na půl dne. Poté míříme do Corte, nakupujeme v oblíbeném Casinu a jdem narychlo do města. Je neuvěřitelný, jak si Pája vše pamatuje z naší první návštěvy Korsiky.  Procházíme se po Corte a nemůžeme vynechat výborné panini v jednom sandwich baru, už poprvé jsme si ho dali. Tentokrát dáváme panini čistě z Korsických surovin. Z Corte míříme do Vizzaviony, jedeme po trase jedné z etap Tour de France, pozůstatky jsou tu ještě teď dva měsíce po závodě patrné. Dnešní den ukončujeme na nádraží ve Vizzavoně. Za prvním parkovištěm u vlaku je ještě jedno parkoviště, kde parkují bydlíci.

·         Velké Casino je dobré vyplatí se velký nákup

·         Panini Corte nezklamalo

·         Hříbátka jsou jako štěňátka

·         Po GR20 v září docela dost lidí

·         Máme toho fyzicky dost, přesto zítra možná Mt d´Oro

15.9.2013, déšť – vítr 15-20°C,

Útrata
0	0

Dnešeka začal ráno optimistickým modrým nebem. Až to vypadalo, že Páju přemluvím na to Mt d´Oro. Fikaně jdeme na Cascade de Anglais, což je méně strmá cesta na Oro. Cesta pěkně a rychle utíká, ale začíná se kazit počasí, vrchol Mt d´Oro už není vidět. Jdeme za kaskády ještě na vodopády, počasí je více a více špatné. Začíná krápat, rozhodujeme se vráti t zpět, po chvíli začíná regulérní liják. Nemáme žádné vybavení na déšť, takže  během chvíle jsme totálně promočení, nicméně pokračujeme v sestupu dolů. Kameny na kterých za sucha boty výborně držely, se stávají kluzkou pastí a je potřeba si dávat velký pozor. Vcházíme do lesa, který chvilku tlumí déšť, ale ne moc dlouho. Cestou potkáváme dva krásné mloky, asi jako jediní mají z deště radost. K autu docházíme totálně promočení. Rozhodujme se ujet z deštivých hor na pobřeží. Jedeme do Tizzana. Na cestě mlha jako mlíko a prudký déšť. Vypadá to, že celý ostrov je v mraku a dešti. V Tizzanu jedem dál až skončí silnice, a opět  offroad vložka, měla by nás přivést k nádherné pláži a nástupnímu místu na pobřežní túru. Auto dostává dost zabrat a tohle má být zpevněná a dobře sjízdná cesta. Už na to nemám dál nervy, trochu se s Pájou hádáme. Pája jde na průzkum jak to vypadá dál. Dneska to nemá cenu míříme do kempu kam jsme stejně chtěli. Po ubytování se jdeme podívat na nedalekou moc pěknou pláž, je večer, chvilku posedíme, rychlá koupačka v moři. A vařit večeři. Dnešek byl prvním vyloženě propršeným dnem i když v Tizzanu už nepršelo a bylo lépe.

·         Mloci mají rádi déšť

·         Úzká silnice do Tizzana

·         Nezpevněná katastrofa z Tizzana na pláž

·         Když je Mt d´Oro v mrakách, nemá cenu se tam vydávat, už podruhé se nám to potvrdilo

16.9.2013, déšť, jasno – vítr 25°C,

Útrata
Víno (kemp)	4,50E

Ráno vstáváme v 7:30 jako jedni z prvních. Po snídani jdeme stezkou přes kopec podél pobřeží  na Plage de la Tricetu, počasí není nic moc, doznívá včerejší fronta. Vykoupem se a pak couráme po pobřeží, dalo by se dojít až na Rocapinu. Vracíme se zpět do kempu, lehký oběd, bereme surf a jdeme na pláž. Vlny jsou parádní i daleko od břehu, tak to jdu zkusit, není to vůbec lehký a po hodině jsem fyzicky úplně vyždímanej. Hodíme mokré věci do kempu, převléknem a jdeme do Tizzana na obhlídku, nakonec jdeme po té úžasné zpevněné polňačce až k pláži. A je to opravdu nádhera na šnorchlování koupání. Na pláži díky tomu, že je krytá nejsou velké vlny akorát je dost lidí. Zpátky trochu bloudíme, Pája vymýšlí zkratky a nakonec musíme stejnou cestou. Večer dojídáme zbytky rozdělaných věcí, víno, lucerna a spát. Jsem úplně vyřízenej z odpoledního blbnutí na surfu. Počasí vypadá, že by se mělo lepšit.

·         Ne každá zkratka je zkratka

·         Tizzano je konec světa ale pěkný

·         Surf a rozbouřený moře = super

·         Vyplavený medúzy na pobřeží

·         Moc pěkná zadní pláž  Tizzanu

17.9.2013,  jasno, vítr – vítr 20°C,

Útrata
snídaně	2,80E
kemp	30E

Jako na potvoru ráno po přejezdu přes tu nesjízdnou polňačku zjišťujeme, že u zadní pláže spí docela dost bydlíků. Ale nevadí, čas v kempu byl příjemně strávený a dnes tu možná budeme spát.

Dnešek začal balením v kempu, oproti jiným jsme za 1,5h od probuzení sbaleni a připraveni k odjezdu, včetně snídaně a Páji sprchy. Jedem  po polňačce na začátek stezky. Odtud pak vyrážíme na dlouhou túru podél pobřeží, k majáku a nakonec jsme ji zokruhovali přes tour Senetosa na konečný bod Cala d´Conca. Cestou míjíme neuvěřitelně velkou úžovku, teda vlastně štíhlovku a Páju málem kousla, teda - zle se po ní dívala. Fouká silný vítr a je díky tomu dost chladno. Z túry se vracíme kolem čtvrté a a pak se vyvalujeme na pláži. K večeři máme výborný kuskus. Večer nás vyděsí nějací moldavani s čelovkama, tak snad noc bude v pohodě.

·         Podzimní počasí v kempu

·         Okruh kolem Tour Senatosa

·         „Nebezpečná“ štíhlovka

·         Šnorchlování nic moc, moře zakalené

18.9.2013,  jasno, vítr – vítr 20°C,

Útrata
Parkoviště pláže	4E
pekárna	7,40E
náušnice	7E
nákup	12,65E
nafta	80E

Noc na parkovišti v Tizzanu proběhla v rámci možností v pohodě. Moldavani si nakonec postavili stan u vyděšených francouzů , kteří se kvůli nim a možná i nám pohnuli o kus dál. Ráno vyrážíme bez snídaně s tím, že se stavíme po cestě v pekárně, směr Bonifacio. Nakonec snídáme až u nejjižnějšího bodu na ostrově. Jdeme na krátký výšlap k majáku Pertusa a okruhem přes pěknou pláž a útesy zpět. Na útesech potkáváme naši dobře známou štíhlovku. Celou dobu fučí velmi silný vítr, moře je značně rozbouřené a výletní lodě se kolíbají tak až jsou na břeh slyšet ječící pasažéři. Kousek se přibližujem k útesové stezce do města, parkujeme v jednom ze zálivů podél silnice. Pak už pěšky do Bonifacia, cestou vyzvedáváme jednu kešku. Ve městě míříme do naší oblíbené pekárny u takové staré paní, kde kupujeme dvě sladká pečiva, která následně poobědváme v přístavu. Všude je hodně turistů, v rychlosti probíháme přístav a jdeme se podívat na hradby. Pár fotek, uliček a pádíme zpět k autu, ještě nás čeká cesta do pohoří Bavella. Cestou se stavujeme na pláži  Rondinara, platíme parkoviště 4E, ale pak zjišťujeme, že to za to stojí, i když je tam dost lidí. Nejlepší šnorchlování na Korsice. Pak už jen přemístění v hustém provozu do hor. Na spaní vybíráme, až přebereme, ale nakonec se připojujeme k ostatním bydlíkům pod bavellou. Na spaní je dobré i parkoviště přímo u nástupu na kaskády Polischelu. Po zastavení se k nám připojuje pes, jak později zjišťujeme, je sousedního bydlíku. (naštěstí, jinak bychom vezli domů kamaráda, jak se známeJ)

·         Bonifacio plné turistů, nádherný přístav

·         Vítr všude a vždy

·         Konečně šnorchlování

19.9.2013,  jasno – vítr 20°C,

Útrata
0	0

Noc na parkovišti utekla v pohodě, pěkně jsme se vyspali. Jako první výlet dnešního dne jsou kaskády Polischelu.  Netrefujeme úplně správnou nástupovou cestu, ale o něco delší divočejší cestu po levém břehu potoka. Správně se má jít po pravém břehu. Nakonec scházíme ke kaskádám č. 15, Pája chce mermomocí na kešku, kterou založila její kamarádka o dvě kaská dy výše. Což takhle zní jednoduše ale poslední kaskády jsou dost vysoké a proto je ani agentury poskytující canyoning neabsolvují. Nakonec se na tu kaskádu č. 17 doplazíme a po urputném hledání kešku nalézáme. Poté scházíme na nižší, kde již potkáváme canyoning družstva. Horní kaskády vyžadují vybavení, které nemáme, proto je obcházíme po břehu. Zhruba na nějaké kaskádě č. 5 dáváme batoh do loďáku a dobrodružství začíná. Jdeme 4 kaskády, skáčeme, jedeme po zadku apod. pak zjišťujeme, že se nám lodní pytel protrhl a vše je promočené (peníze, pasy, sušenky) prostě vše. Naštěstí se to stalo až na konci tak nám to nezkazilo nějaké pokračování na kaskádách. Po návratu k autu začíná velké sušení, peníze za stěrače, pasy rovněž tak, pořádně osušit průvodce ten to odnesl asi nejhůře. Na parkovišti bylo asi 5 statných krav , které se stali větší atrakcí než nějaké kaskády. Po usušení věcí se rozhodujeme zkusit ještě jedny kaskády a to Paracuia. Po zkušenostech jdeme hodně na lehko. Páje se líbí více než Polischelu. Jsou zajímavé obrovskými skluzavkami. Jdeme až na konec k velkému vodopádu pod kterým je veliká vana, voda je proklatě studená přesto se koupeme a to i na dalších kaskádách. Je to příjemné zakončení dne. Spát se rozhodujeme na stejném místě jako minulou noc.

·         Na kaskády buď nic nebrat nebo pořádný vodotěsný pytel

·         Voda není tak studená jak se zdá

·         Kája ukopnutý palec

20.9.2013,  jasno – vítr 20°C,

Útrata
nákup	91,75
nákup	5,50

Ráno pohodička vyrážíme až po 9 hodině, dneska nás čeká jen krátká túra u Cervione v části  Castneti. V plánu máme túru k poutnímu kostelíku a možná i o kus dále. Už když přijíždíme k hřebeni tak máme trochu smůlu na jediném kopci v okolí sedí mrak. A poznáváme to také, když jdeme od 700m n.m. jsme v mrakách. Od začátku jdeme dle průvodce po oranžové značce a samozřejmě na rozcestníku volíme opět těžší variantu (nevědomky) . Po vyjití ukrutného krpálu do husté mlhy jsme na nahorní plošince, která bude asi moc pěkná, kdybychom nebyli v mrakách. Volíme cestu ke kostelíku, protože po hřebenech chodit nějaký okruh nemá smysl.  Míjíme zvláštní kostelík kousek od něho se připravují paragladisty, ale moc se jim do těch mraků nechce. Scházíme dále dolu a po chvilce se dá jít na view point na Cervione 15min od hlavní cesty a má tam být i keška. Toho využíváme, mraky končí kousek nad křížem , takže máme krásný rozhled, navíc po chvíli začnou z oblak vylítávat paraglidisti. Po návratu proběhneme Cervione, které se nám moc líbilo, jsou v něm i levné restaurace, bohužel jsme na vyhlídce naprali paštikou a bagetou.  Parkování v Cervione je podél hlavní silnice zadarmo. Pohodová cesta do Bastie. Před Bastií houstne provoz, ale nějak to zvládáme jen odbočení ke Casinu je složitější a musíme se otočit na kruháku. A pak už do přístavu jsme tu asi 2,5h před odjezdem trajektu tak musíme chvíli počkat než se otevře gate. No lepší je přijet trochu později.

·         Paragliding Cervione

·         Mraky na jedinem kopci v okolí, na který chceme jít

·         Německá mládež je šílená

Jsme na trajektu, kolem nás hafo českých kapustňáků a kapustňaček, nevíme kde se vzali, ale jsme rádi, že jsme je nepotkávali na ostrově, chovají se šíleně. Sedíme na zádi, ale pak se přesunujeme na bok a poté vzhledem k zimě dovnitř pod schodiště na zem, ale je tu aspoň koberec tak je to  vcelku příjemné.

20.9.2013,  jasno – vítr 20°C,

Malá poznámka ke zpáteční cestě, kdy jedeme co nejrychleji domu. Dálnice přes Bolognu je určitě rychlejší než-li přes Parmu. Dálniční známku do Rakouska, nejlepší je koupit u OMV před Brennerem, v Itálii nikde neměli nebo neprodávali.

Závěr

Naše pocity z Korsiky jsou  skvělé, nakonec jsme se drželi předběžného plánu z domova, co bychom chtěli vidět a zažít. Kupodivu jsme autem moc nebloudili, vlastně vůbec a to jsme jeli jen s papírovou mapou, která je ale stejně nejlepší. Stinnou stránkou byl upadlý výfuk po třech dnech na ostrově, ale i to se zdárně vyřešilo bez nějakého zásadního  zdržení.

Počasí bylo tentokráte příjemnější pro pěší výlety než-li nějaké povalování na plážích. Prvních 8 dní foukal neskutečný vítr, ale nepršelo a teplota se pohybovala kolem 25°C. Všehovšudy nám pršelo jeden den, když jsme měli v plánu Kaskády d´Anglais a pak na přejezdu do Tizzana, kde však už nepršelo.

Přespávání v autě bylo nad očekávání v pohodě a uživali jsme si to. Postel vydržela, spalo se dobře a celkově přispěla k pohodě na dovolené. V kempech jsme strávili celkem tři noci (Ille Rouse, a 2x v Tizzanu) hlavně z důvodu hygieny a ke konci pak i vzhledem k regeneraci. Při stání na noc jsme se snažili přimotat k nějakým již stojícím obytňákům. Ideální je nocleh hledat kolem 19hodiny, kdy je největší pravděpodobnost nalezení bivaku. V horách spalo docela dost lidí na divoko, přišlo nám, že se to aspoň mimo sezónu tak nějak toleruje. Jako nejlepší místo našeho putován í co se spaní týče bylo Col de Vergiu, místo s neuvěřitelnou atmosférou a klidem.

Rádi vzpomínáme na tak trochu zapomenutou vesnici Tizzano a nádhernou Bavellu. Lidi byli vesměs příjemní a to zřejmě i díky tomu, že jsme se snažili pohybovat mimo vyloženě turistické místa. Umět francouzsky by v některých případech dosti ulehčilo situaci.

Překvapilo nás jak staří lidé se pouští na GR20, tak také na jednodenní túry. Východní pobřeží opět potvrdilo, že za moc nestojí, ale kousek od něho je krásná Bavella či Castagnicia.

Co se týká map a průvodců, hodně se nám osvědčil průvodce Rother „70 nejkrásnějších tras na Korsice“ pak jsme měli dva klasické průvodce od Lonely planet a Travel guide, a mapu 1:150t od Freytaga. Víc bychom asi nepotřebovali. Turistická navigace Garmin etrex nám v určitých situacích byla také nápomocná a to nejen při hledání kešek.

Každopádně na Korsiku se do třetice za pár let určitě znovu vydáme, je pořád hodně míst, kam bychom se chtěli podívat nebo nám na ně nevyšlo úplně ideálně počasí…je to prostě naše srdcovka a do budoucích let to bude určitě stálice našich dovolených. Snad si mimo sezonu uchová tu stejnou divokost a příjemné starousedlíky.