3.den - Nerja

3.den

Bohužel je náš výlet poněkud finančně náročnější než jsme si představovali, tak musíme vymyslet, co dál. Dopadne to zbylými nocemi na pláži a hlavně přejezdem do levnější destinace – což znamená na východní pobřeží, konkrétně do městečka Nerja.

Náš původní plán měl být výlet do El Chorra, což je městečko v horách, kde vedou nádherné výšlapy a túry. Pro lezecké nadšence je to oblast proslulá lezeckými cestami. S naším příručním zavazadlem tohle ovšem nepřicházelo v úvahu. Plán ztroskotal na tom, že z Malagy do El Chorra jezdí jediný vlak za den – v 18.40, zpět jich sice jezdí víc, ale v neděli ani jeden (což byl náš případ, jednoduše jsme se neměli jak dostat zpět)

A tak vznikly naše dva dny v Nerje.

NERJA

V hostelu jsme vstali okolo 8 hodiny a pokusili se stihnout autobus do Nerjy v 9 hodin. Autobusy jezdí zhruba každou hodinu. Dokonce i v pondělí jich jezdilo poměrně dost (což je co říct, neděle a pondělí jsou dny, kdy ve Španělšku nic nefunguje). Lístek stojí 3,88 Euro.

Nerja je vzdálena asi 50km, cesta by měla vést po dálnici. My ovšem opět zastavujeme na každém patníku a řidič nabírá každou babku na přechodu. A tak cesta trvá 1,5hodiny. Kámen úrazu nastává při příjezdu. Nevíme na jaké zastávce vystoupit. Bojíme se, že když řidič zastavuje na každém rohu, abychom nevystoupili příliš brzo nebo pozdě. Na jedné zastávce ovšem vystupují všichni a řidič zkoumavě kouká, kdo ještě v autobuse zůstal. Považujeme to za signál konce cesty a vystupujeme s ostatními.

Později zjišťujeme, že jsme sice vystoupili v centru Nerjy, ale lístek jsme měli koupený až k jeskyním, které zde jsou. Jde o nejrozsáhlejší a nejstarší krasový objekt v Evropě. Myslíme, že stojí za to se tam jít podívat a tak stoupáme příšernou cestou vedoucí okolo silnice podle směrovek až k jeskyni. Cesta je dlouhá asi 5km a my se proklínáme, že jsme vystoupili z toho zatraceného autobusu. Když na místo konečně dorazíme, před pokladnou se kroutí dlouhá fronta a lidí je tu jak mravenců. Lístek do jeskyně stojí 9Euro. Po krátkém rozmýšlení se rozhodneme jet spíše do Moravského krasu, který alespoň podle fotek vypadá absolutně stejně. Možná chyba, ale opravdu se snažíme ušetřit.

Jeskyně je nad vesničkou Maro, která stojí za procházku. Je to klasická španělská vesnička s bílými domečky a mozaikami u vchodů. A vedou odtud cesty ke dvěma přírodním plážím mezi útesy. Cesta k nim je poněkud komplikovaná, vede mezi zemědělskými osadami se skleníky. Všude rostou avokáda jako u nás jablka, bohužel v červenci ještě nejsou zralá. Když k jedné, té bližší pláži konečně dorazíme, otevře se nám krásný pohled na útesové pobřeží.

Je tu sice poměrně dost lidí (na to, že jediný způsob jak se sem dostat je 3km chůze strmého klesání), ale pláž je opravdu hezká a čistá. S našimi malými zavazadly nezbylo místo na pořádný ručník, natož nějakou deku, a tak je problém se na jemném písku nějakým způsobem rozvalit. Asi po 2 hodinách tedy vyrážíme zpět do Nerjy. Cestou se stavujeme u Vietnamců, kteří díky Bohu už dorazili i do Španělska (díky Bohu proto, že jde o jediné obchůdky, které nemají ve Španělsku siestu a mají otevřeno celý den, každý den) a kupujeme si za 1,30 Euro rákosové plážové podložky, které dokonce propašujeme i letadlem domů J. Ukážou se býti dosti dobrým kupem. Nejenže na pláži konečně bezstarostně ležíme, ale hlavně na nich zbylé noci spíme.

Následuje konečně prohlídka Nerjy. Sice je to také poměrně turistické městečko, zachovalo si ovšem původní ráz pobřežní vesničky s malými uličkami a obchůdky. Má krásné útesy na pobřeží, mezi kterými se vlní malé pláničky, ve dne dost plné (ale právě díky útesům máte pocit soukromí). Centrem Nerjy je Balcon de Europa – což je vyhlídka na útesy. Zde si dáváme svou první obrovskou kopečkovou zmrzlinu. Nemá chybu a stojí 1,50. Je tu o hodně levněji než v Malaze. I jídlo v restauracích – zhruba o 2-3Eura. Slyšeli jsme, že ceny jsou celkově lepší na východním pobřežím, jakožto méně turistické destinaci než západ. Na západě toho není ani tolik k vidění. Je to jedno letovisko na druhém s dlouhými písečnými plážemi s vyvrhnutými vorvani („turisty“). Východ stojí za to vidět už jen kvůli útesům, které se táhnou právě od Nerjy.

Každopádně nám se blíží naše první noc na divoko – na pláži. Strávíme asi 2 hodiny hledáním místa. Za prvé je to těžké už jen kvůli tomu, že ve Španělsku je poměrně dlouhý noční život, tudíž hledání musíte posunout navzdory své únavě na pozdější hodinu. Za druhé v noci nevidíte, takže těžko zhodnotíte své rozhodnutí. Původně jsme chtěli spát hned v centru pod útesy, ovšem to bychom nesměli potkat úchyla. Ano, opravdového úchyla. Tento pán totiž nestydatě vylezl na skálu přímo nad mladý pár, který se chystal nejspíš „hrát si na doktora“. Pán to byl vskutku děsivý a s takovou společností bychom jistě neusnuli. Došli jsme na nejzápadnější místo v Nerje. Naštěstí jsme uviděli batůžkáře, kteří si právě rozbíjeli ležení, tak jsme jednoduše rozbalili své bydliště kousek od nich. Ale brzy to začalo. Kája už spal, když Pája zahlédla baterku v křoví kousek od nás. Úchyl to nebyl, ale spěte, když nevíte co tam je. Kája se vydal na obhlídku, přičemž si ze samého stresu natáhl achilovku. Nejspíš šlo jen o další naše sousedy, tak jsme konečně usnuli. V případě Páji až k ránu. Na čemž měl svůj velký podíl měsíc, který v noci svítí skoro stejně jako slunce, akorát nehřeje (to by teda alespoň mohl)

Ráno se ukázalo, že naším společníkem v křoví byl mladý umělec – jinými slovy bezďák s kytarou. Při svém odchodu se neotálel zeptat se aspoň na cigáro.