http://foxa.rajce.idnes.cz/KORSIKA_09_2009/
odkaz na naši fotogalerii
Cestopisy z našich dobrodružných výprav po Evropě. Aktuálně zde naleznete: Korsika, Malaga, Gibraltar, Holandsko a rakouské cyklostezky okolo jezer. V rozpracované fázi jsou italské Lago di Como, Lago di Garda a francouzská Provence. Chystáme souhrn zimních lyžařských dovolených z Francie. Enjoy it!
středa 30. září 2009
středa 23. září 2009
13. den
23.9.
MONTE DI ORO
Budíme se v zapařeném autě
na přelidněném nádraží. Právě totiž přijel vlak, který vyplivl hromady lidí,
kteří se vydávají na tůry. Jeden angličan si u našeho auta zapomene
teleskopické hůlky, tak Kája hned vykoná dobrý skutek a běží za ním. Snad nám
to dnes přinese štěstí. Neváháme a ihned vyrazíme na horu Monte di Oro, i když
počasí zatím moc nepřeje. Jsme oba dost unavený a cesta je dost strmá. Stavíme
v lese na snídani. Pak lezem a lezem přes skalní plata a žlaby, konrétně
žlab La Scala,
což je opravdu výkon hodný horolezce. Ani nepomyslím kam by člověk spadnul,
kdyby mu v tom potůčku uklouzlo. Naštěstí nebylo moc vody, takže jsme to
zvládli a viděli jsme mloka! Nahoře už byl i sníh. Všude je ale mlha a tak
jdeme, dokud to jde. Těsně před vrcholem to už ale vážně nejde. Přes mlhu nejde
vidět na krok a vzhledem k náročnosti terénu se rozhodneme to obrátit
dolů. Na cestě zpět jsme chtěli zvolit jinou trasu, která má vést přímo přes
kaskády d´Anglais, ale odbočku mineme a tak jdeme stejnou cestou i dolů. Na
jedné mýtince obědváme. Dole jsme vcelku brzo, tak se ještě jdeme podívat na
skok k těm kaskádám, i když jen na začátek. Už vylezlo i sluníčko a Kája
dokonce vleze do ledové vody. Škoda vrcholu, ale alespoň se máme kam vrátit J
CORTE
Hlavní město hor. Dokonce zde
mají i univerzitu, kde se dá studovat obor zaměřený na korsickou historii a
jazyk. Ve městě je velké Casino, takže dokupujeme zásoby. Je zde více kempů,
ale nás okouzlil jeden skoro v centru s výhledem na hrad, stál
18Euro. Je zde spousta Čechů, dokonce Kája potká svou spolužačku z vejšky.
Večer se jdeme s vínem projít městečkem a na hrad. Je to paráda. Dokonce
potkáme na jedné zdi přilepeného gekona. Vaříme si čínu a krmíme místní kočky
kuřecím.
úterý 22. září 2009
11.-12.den
21.-22.9.
PORTO VECCHIO
Cesta z Bonifacia byla
zvláštně rovná, což bylo po těch 10 dnech na Korsice neskutečné. Po všech
stránkách bylo znát, že se blížíme k turistickým letoviskům na východní
pobřeží.
V samotném Porto Vecchiu
jsme se chtěli vykoupat na podivné pláži, která na mapě vypadala jako
poloostrov uprostřed města…ale…nenašli jsme ji. Celé město bylo rozkopané,
pobřeží plné bagrů. Tak jsme jeli dál.
Přímo z města jsme to
ztočili směrem do hor. Takže opět nás čekaly spletené silničky
Cesta je klikatá a Korsika nám
nabídne úplně jinou tvář. Najednou si připadáme jak někde v Coloradu -
borovicové lesy, řeky. Po cestě se stavujeme u známého vodopádu Piscia di Galo
– čůrající kohoutek. Cesta od parkoviště je lemována turisty. Jde se ze strmého
kopce a vododopád pozorujeme zdola. Je to hezký, ale moc lidí.
ZONZA
Malá vesnice v horách s
infocentrem, kde nalézáme levný kemp (11Euro), vede ho taková zhulená paní,
která neumí ani slovo anglicky, což se nám později vymstí. Jinak je kemp super,
akorát nám začne v noci hustě pršet a nepřestane ani ráno. Sedíme
v autě a nevíme, co dělat. Nakonec za deště sbalíme stan a jdeme
zaplatit…ejhle, nikde nikdo, i když má být už otevřeno. Volat zhulené majitelce
nemá cenu, protože bychom se s ní nedomluvili. Blbý je, že má naše pasy,
takže jet bez placení by taky nebyla dobrá varianta J Nakonec najdeme
v kempu jednoho francouzského návštěvníka, který umí anglicky. Ten zavolá
francouzské paní a přetlumočí ji, ať přijede. Takže to dopadlo dobře, jinak
bychom museli čekat než se za bouřky někdo uráčí přijet..
U Zonzy se nacházejí kaskády
Polischelu, další klenot Korsiky. Těšíme se na ně od příjezdu, avšak leje jako
z konce, je zima a mlha. Takže musíme jet dál. Sjedeme až
k východnímu pobřeží do města Solenzara, kde si nakoupíme ve Sparu a na
pláži sušíme stan. Pak odjíždíme zpět do hor směr Vizzavona po úžasné cestě,
kde se v mlze vynořují nádherné výhledy do hor, srázů a lesů.
VIZZAVONA
Jde spíše o železniční stanici
než přímo o vesnici. Parkujeme u nádraží a mapujeme terén. Chtěli bychom se
ráno vydat na horu Monte di Oro a kaskády d´Anglais. Na nádraží nakonec
přespíme v autě. Jinak se zde nachází také ubytovna pro chodce přes GR20,
která tudy vede.
neděle 20. září 2009
10. den - Sarténe, Roccapina, Bonifacio
20.9.
Ráno se válíme až do 9 hodin, což
je u nás co říct J
Dnes s velkým očekáváním vjíždíme do vnitrozemí. Čeká nás město Sarténe,
které nás nezklame.
SARTÉNE
Městečko v horách, tudíž
celé v kopci, tudíž to chce trošku fyzičku na procházku. Ale je to
nádhera. Malinkaté uličky plné krámků a voňavých tradičních surovin. Parkovat
doporučujeme směrem ke kostelu, kde je to zadarmo…sice se jde chvíli pěšky, ale
alespoň je hezký pohled na město.
ROCCAPINA
Další zážitek. K této
nádherné pláži se jede naposto šílenou cestou po dírách, ve kterých byste se
ztratili. Všichni ale dolů jedou, tak drncáme taky. Nutno podotknout, že je to
prý nejkrásnější korsická pláž a taky to podle toho vypadá. Je poněkud masová.
Ale je to tu jako v Karibiku. Naprosto průzračná voda, po bokách útesy,
trvdý bílý písek, plachetnice na moři. Prostě jak z blbýho filmu.
Nad útesem se navíc tyčí janovskí
věž a to bychom to nebyli my, kdybychom tam nevylezli. Naskytne se nám nádherný
výhled. Především zjistíme, že na druhé straně útesu se nachází taky krásná
dlouhá pláž a úplně prázdná (později zjistíme, že to je pláž nudistická a proto
byla tak prázdná)
Této oblasti se také říká
přírodní zoo, což se dá ocenit až při pohledu z perspektivy. Při cestě
zpět je na vyhlídce poznat, že kameny útesů tvoří podobiznu lva, jiný orla,
apod…
TURRANE
Další plážička na cestě na jih.
Je tvořena soukromými lagunami mezi útesy. Voda je průzračná a my jsme nadšení
ze své soukromé zátočinky. Šnorchlujeme a vidíme dokonce i chobotnici.!! Jenže
brzy po příjezdu začne bouřka. Jen tak tak stačíme doběhnout do auta. No nic,
odjíždíme dál.
BONIFACCIO
Úžasné, avšak dost turistické
město na úplně nejjižnějším cípu Korsiky. Už je to ohrané, ale my jsme se díky
zářijovému termínu turistickému ruchu vyhli. Občas jsme se sice do nějaké
skupinky zapletli, ale jinak jsme se úžasnými uličkami na útesu proplétali
pouze s domorodci.
Přístav je plný luxusních,
historických, kouzelných i supermoderních jachet. Historické centrum stojí
trochu té fyzické námahy, ale výsledek – výhled přímo z útesu, ze kterého
se koukáte na Sardinii, jen pár kilometrů vzdálenou, stojí za to!
Uličky jsou plné malých obchůdků,
které ani nás, turistickými lákadly netrpícími studenty, hodně lákaly! Ale
odolali jsme…i když dodnes sním o těch nádherných šatech, z krámku
v Bonifacciu, které jsem si dokonce i vyzkoušela. Ale boulangerie jsme
prostě neodolali. Snad poprvé si kupujeme něco jiného než bagetu, což osobně
považuji za svůj největší výkon ve francouzštině, kterou opravdu ani jeden
z nás nehovoří a nikdy nehovořil
A z romantiky historie
k trochu praktičtější stránce: parkování v Bonifacciu jsme vychytali,
ani jsme to neměli v úmyslu. Zaparkovali jsme na parkovišti směrem
k pořeží, kam nás vedly celou dobu cedule (P1,P2,…) nicméně na místě po
nás nikdo nic nechtěl. Pak jsme zjistili, že to je parkoviště pro zájemce o
výlety na lodi. Každopádně po nás nikdo nic nechtěl a my parkovali zadarmo.
Na spaní jsme si našli kemp
kousek za Bonifacciem. Dokonce zde měli slevu na ISICA a uměli anglicky! Kemp
byl fajn, čistý, akorát plný mravenců.
Do Bonifaccia jsme se vrátili i
druhý den. Tentokrát jsme se chtěli projít i po útesech, až k majáku na
nejjižnějším cípu ostrova. Cestu lemovali i betonové zákopy, protože se zde
nachází i stanoviště Cizinecké legie (strategické místo na jihu s dohledem
na Sardinii).
Druhý den už jsme museli parkovat
na placeném parkovišti, protože původní s výlety na lodi už ve všední den
plodilo turisty ve velkém. Kvůli tomu jsme procházku po útesech trochu ošidili
a honem spěchali dolů, aby se nám nezapočítala další hodina parkování. Jinak
bych určitě doporučila procházku k nejjižnějšímu majáku. Z dálky vypadal
pohádkověa vedla tam malá pěšinka.
sobota 19. září 2009
9. den - Filitosa, Propriano a bloudění
19.9.
BASTELICA
Další den začíná série bloudění.
Nejprve se snažíme najít kaskády v okolí vesničky Bastelica. Okolí
v horách je sice krásné, ale kaskády nenalézáme. Chceme se alespoň vydat
na pěší výlet, ale brzo nás zaženou divoká prasata, kterých se v okolí
vyrojí opravdu nespočet a především selátka s prasnicema, se kterýma teda
není zrovna sranda, když chrání své mládě. Takže po chvilce otáčíme zpět
k autu. Prasata jsme si alespoň vyfotili
FILITOSA
Další bloudění nás čeká při
hledání menhirů. V této části Korsiky se totiž různě v lesích mají
nacházet naleziště menhirů a všech těhlech prehistorických šutrů. Nejznámější
se nacházejí ve vesničce Filitosa. Když se po všech peripetiích do Filitosy
dostaneme, zjišťujeme, že vstup do areálu menhirů stojí 12 Euro pro osobu.
Vyhodnocujeme, že za to nám pár šutříků nestojí.
Největší dojem na nás dnes
zanechala cesta vyhořelou krajinou. Měsíc před naším příjezdem na Korsiku
řádily obrovské požáry v jižní části ostrova. Projížděli jsme tedy dnes
z části měšíční krajinou, kde to stále smrdělo po kouři. Cesta skrze
červenočerné kopce.
PROPRIANO
Nejprve zastavujeme na pláži
blízko města. Jsou zde neuvěřitelné vlny a my únavou usínáme. Pak nás ovšem
překvapí had – ano, živý had, na pláži. Takže rychle mizíme. Další zastávka je u fotbalového hřiště, kde chvíli pozorujeme místní utkání,
které hráči hrají na prašném vyschlém hřišti. Chceme tu přespat v autě,
zdá se nám to jako super místo.
Jedeme se ještě podívat do města,
které je opravdu kouzelné. Krásný přístav, krásná pláž, maják, kormoráni,
promenáda, uličky. Ovšem než tohle vše budeme obdivovat, čeká nás první a
poslední „bouračka“ s autem.
V koloně vedoucí do centra
městečka na nás najednou začne nacouvávat obrovská Navara. Kája instinktivně
okamžitě hází zpátečku. Což zapříčíní naši srážku s malinkým Twingem,
který nebylo ve zpětným zrcátku ani vidět. Okamžitě vyběhne tlustá Francouzka
s obrovským jekotem. Vyvádí, jak kdybychom ji vraždili a ječí tak, že se
zběhne celé okolí. Po pětiminutovým jekotu zjistíme, že se absolutně nic
nestalo. Ani škrábanec. Ovšem Francouzka neumí anglicky, což je docela problém.
Nejde ji uklidnit. Nakonec zjistí, že se fakt nic nestalo a my můžeme odjet.
I my potřebujeme uklidnit.
Naštěstí je městečko Propriano tak příjemné, že to jde samo. Nakonec se však
rozhodneme po všech dnešních peripetiích strávit noc v kempu. Při našem
dnešním štěstí by se nám v noci na divoko ještě něco přihodilo. Kemp se
jmenuje Colomba, je ve vnitrozemí, bokem od města a stojí 16 Euro. A byl super.
Spí se na terasovitých kopečkách, auto nám sice stojí nad schůdky, ale nevadí.
Kemp má i bazén, ten ovšem únavou ani nevyužijeme.
pátek 18. září 2009
8.den - Ajaccio, Krvavé ostrovy, Porticcio
18.9.
Po úmorné noci v autě
snídame na pěkném odpočívadle s výhledem na město. Dnes je v plánu
Ajaccio – hlavní město Korsiky a rodné město Napoleona. Není úplně nejlepší
počasí, a tak hned v úvodu zastavujeme ve velkém obchodním centru, abychom
se schovali.
AJACCIO
V centru města parkujeme
v podzemních garážích, kde je neuvěřitelné vedro a najít místo není úplně
nejjednodušší, ale jako varianta pro levné parkování je to asi nejlepší způsob.
Platíme 1,30 za dvě hodiny.
Prohlídku zkrátíme na minimum.
Všude je spousta lidí, aut a ne zrovna čisto. Projdeme trhy a přístav a vracíme
se k autu. Dům Napoleona jsme nějak prostě nenašli J, ale viděli jsme loď,
ve které prchl ze Svaté Heleny.
Cestou zpět přes město rozhodně
stojí za zastávku pláž u letiště. Na Korsiku nezvykle velké vlny, přesto moře
krásně modré, písčitá pláž, nikde ani noha a nad vámi vzlétávají letadla. A
ještě tu natáčeli nějaký bylinkářský TV pořad, určitě něco jako Jamie Oliver J
Po vřesech za pláží pobíhala kamera se třema chlapama, kteří vyrthávali
rozličné rostliny a následně do kamery něco zaníceně vysvětlovalim, možná jsme
byli i v korsické televizi!
ISLES SANGUINAIRES
Krvavé ostrovy, které toto jméno
dostali kvůli pirátské minulosti a druhé vysvětlení je, že při západu slunce
získávají nádhernou rudou barvu. Každopádně stojí za návštěvu. Sice kvůli své
poloze blízko Ajaccia je poněkud v obležení turistů z autobusů, ale
jsou nádherné. Pokud máte čas a peníze lze absolvovat výlet lodí po všech
ostrovech.
My jsme zde zažili krásnou bouřku
na moři. Všude černo a blesky, prostě krásně dekadentní
PORTICCIO
Zde najdeme levný kemp – 14,80.
Je skoro až za městem a odbočuje se do vnitrozemí. Odpoledne strávíme na pláži.
Večer nám proprší.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)