2.den
Z Malagy máme zatím smíšené pocity. V dosti ohledech je to tu podobné Florencii, kterou jsme navštívili loni. Půlka města rozkopaná, pod rekonstrukcí, což je pěkně únavné, neustále všechno obcházet. Ty části, na nichž už byla provedena rekonstrukce vypadají moc pěkně a Španělé důmyslně vyřešili zastínění hlavní třídy. Přístav je taktéž celý pod hromadou prachu ze stavby. Stručně řečeno: „Moc rádi se do Malagy podíváme, až bude opravená.“ Jinak v Malaze panuje čilý ruch, všude spousta aut jezdících na červenou (což je specialita především skútrů). Co se týče přednosti na přechodech pro chodce, je to oboustranná, možná trochu nevědomá pozornost. Chodci se vrhají na přechod, auta bez troubení brzdí. Je to takový trochu paradox, když vidíte, jaká džungle na těch silnicích panuje. Ale džungle má svá pravidla.
GIBRALTAR
Rozhodli jsme se, že druhý den pojedeme na Gibraltar, abychom náš nejdelší výlet měli hned „z krku“.
Ráno nás budí mobil velmi brzy, již 5:45 a chvíli trvá než se vyvrtáme z postele. Uděláme si snídani. Autobus odjíždí v 7.00, a tak vyrážíme s předstihem v 6:15 a pěšky. Z centra je to na nádraží docela daleko, ale chceme ušetřit za lístek na autobus.
Jízdenku na Gibraltar jsme si koupili den předtím a raději rovnou zpáteční, což se ukázalo být dost důvtipné. Ráno jede pouze jeden autobus v 7.00, pak v 10.30 a další dva odpoledne. Zpátky je nejlepší bus v 16.30, potom v 19.00, o víkendu jezdí i ve 20.45. Cesta trvá 3 hodiny. Je to tolik, protože autobus staví ve všech letoviskách na jih od Malagy, což znamená spoustu kolon ve městech. Vzdálenost je pouhých 140km a za normálních okolností jste tam po dálnici za 1,5hodiny. (pokud pojedete autem, doporučujeme nechat auto na parkovišti v hraničním španělském městě, kvůli frontám na hranicích) Cena nás trochu dostala do kolen. Jednosměrná jízdenka 11Euro, celý výlet nás tedy za cestu stál 47 Euro. Autobus je skvěle klimatizovaný, ostatně jako veškerá veřejná doprava, kterou jsme měli možnost ve Španělsku využít. Mnohdy to hraničilo se zimou, na delší cesty je dobré vzít si dovnitř alespoň svetr.
Nutno ovšem podotknout, že nejedete přímo na Gibraltar, ale do hraničního španělského města La Línea. Odtud je to přes hranice pěšky kousek, zhruba 20minut do centra Gibralataru. A procházka je to dost obohacující, protože jdete přes letištní runway, která je asi jediná na světě, kde vede napříč silnice. Když přistává nebo vzlétá letadlo, na silnici se spustí jednoduše závory a čeká se. Škoda, že jsme my prošli bez závor.Na cestu si rozhodně nezapomeňte vzít pas kvůli hranicím! Pas se ukazuje, i když jsme součástí EU. A to z důvodu čistě prostého. Španělsku totiž samostatnost Gibraltaru leze pěkně krkem. A tak se snaží jeho obyvatelům žití co nejvíce znepříjemnit. V praxi to znamená, že na hranicích jsou neustále kolony aut, protože španělští hraničáři kontrolují každou maličkost a dávají si pěkně na čas.
Po přechodu hranic se nám otevře krásný výhled na dominantu celého města – skály. Ty jsme chtěli zdolat jako první, a tak jsme se směle vydali do strmého kopce. Šli jsme ze strany hradu po castle steps. Schody to jsou hodně příkré a vysoké, ale je to lepší než to obcházet serpentínama, ale cest k vrcholu z města vede nespočet. Později zjišťujeme, že jsme vybrali asi nejlepší variantu, chvíli po silnici, zhruba do půlky hory a potom strmě nahoru po schodech vedoucí hned pod lanovkou. Celkově vystoupáte 450 výškových metrů, což je docela úctyhodný výkon.
Vstup na skály stojí 1Euro. A to pouze vstup, pokud chcete i na památky, což znamená tunel ze druhé světové války, dělostřelecká baterie a podobné vojenské vymoženosti připlatíte si 30 Euro. Vstup se platí hned na začátku stoupání. Po chvilce potkáváme první opice hrabající se v odpadkách. Jsou poněkud nevrlé a nenechají se pohladit. Až na konci cesty zjišťujeme, že jsme porušili snad všechny zákazy. Jako třeba nedotýkat se a nekrmit opice. (No, dobře, mělo nás to napadnout, ale zákazovou tabuli jsme potkali opravdu až na konci cesty). Když se zastavíme na jedné vyhlídce, Káju překvapí jedna malá (naše ryze soukromá) opička. A tady nutno říci další opatření: „Nenechávejte volně ležet své věci! Dávejte si pozor na všechno, co se dá volně vytáhnout! Opice jsou drzé (Ne, nadarmo toto rčení vzniklo) Nám opice ukradla bagetu, kterou ji Kája ochotně krmil. Nicméně opice chtěla všechno. Jsou známy případy, kdy vám roztomilá opička ukradne foťák, apod.
Pokud nechcete absolvovat drsný výšlap ve vedru, další variantou jsou autobusy, které vás svezou ke všem významných místům a výhledům. Mám dojem, že stál asi 30Euro. Nebo se nahoru vyvezete lanovkou, ta ovšem stojí dost hříšné peníze 5-9liber (některé ceny byly uváděny i v eurech, ale všeobecně je dobrý mít s sebou pár liber).
Po dosažení vrcholu nás přivítá spousta opic a jejich mláďátek. A tak fotíme, co to dá. Zkoukneme pár vyhlídek a pak už rovnou dolů, nyní už po silnici, což je docela nepříjemné, protože stále jezdí autobusy s turisty. Rozhodujeme se, zda jít i k Europapointu, což je nejjižnější bod Evropy. Vzhledem k nedostatku času se ale spíše rozhodneme pro prohlídku města. Asi jsme udělali chybu, z fotek Europapoint vypadá docela zajímavě. Oproti tomu ve městě je hora lidí, vedro a Káju to pěkně zprudí. Výšlap na skály se nám pěkně protáhl, takže se už nestíháme ani vykoupat. Pokud byste chtěli na Gibraltaru vyzkoušet pláže, tak se docela projdete. Jediné pláže jsou na východním pobřeží, za skalami. Jednu jsme zahlídli i na západě, ale vypadala spíš, že patří k nějakému hotelu. Na západním pobřeží je hlavně vojenský přístav, což je zajímavé především pro vojenské nadšence.
Cestou dolů procházíte takovou minizoo (nejspíš pro ty, kteří nechtějí absolvovat výšlap na skály, tak se na makaky jdou podívat do zoo) a pěkným parčíkem, který využijeme ke krátkému odpočinku.
V přelidněném centru procházíme po highstreet a máme hlad. Máme s sebou pouhých 5 liber, takže pečlivě vybíráme, co si dáme. K naší smůle vše stojí tak okolo 7liber. Nakonec vyhrává malý obchůdek a fish and chips za 3,90 pounds. A nálada se lepší.
Vyrážíme k autobusu. Máme čas, tak sedíme v parčíku před nádražím, kde se osvěžujeme plechovkou Coca coly z automatu (1Euro). Potkáváme zde naše staré známé Češky, které s námi jeli cestou sem. Zajímavé, že jediní Češi v celém autobuse si sednou právě za nás. Blondýny z hotelu si ovšem nekoupily zpáteční lístek, což nám přijdou nahlásit. Strašně se diví, že my si ho koupili předem, což komentují větou: „Ale to nám nikdo neřekl, že si máme koupit zpáteční, lístek!“ Holt, paní delegátka asi dostane sprda! Kdyby ovšem holky nebyly hloupé, tak si počkají do odjezdu autobusu, jestli nezbylo nějaké místo. A ejhle! Zbylo! Což můžete považovat za další tip, pokud se vám stane, že nějaký autobus už bude vyprodaný.
Zpět už jede autobus po dálnici, zajíždí jen do 3 měst, kde můžeme obdivovat řidičské umění našeho autobusáka, jak krásně se vejde do všech úzkých uliček.
Po příjezdu jdeme nakoupit do SuperSol, který je hned u nádraží. Večeříme na pláži, kde se také konečně svlažíme v moři. Poprvé od příjezdu. Spát jdeme poměrně brzo, není se čemu divit, vstávali jsme už v 6 hodin ráno.
Žádné komentáře:
Okomentovat