23.9.
MONTE DI ORO
Budíme se v zapařeném autě
na přelidněném nádraží. Právě totiž přijel vlak, který vyplivl hromady lidí,
kteří se vydávají na tůry. Jeden angličan si u našeho auta zapomene
teleskopické hůlky, tak Kája hned vykoná dobrý skutek a běží za ním. Snad nám
to dnes přinese štěstí. Neváháme a ihned vyrazíme na horu Monte di Oro, i když
počasí zatím moc nepřeje. Jsme oba dost unavený a cesta je dost strmá. Stavíme
v lese na snídani. Pak lezem a lezem přes skalní plata a žlaby, konrétně
žlab La Scala,
což je opravdu výkon hodný horolezce. Ani nepomyslím kam by člověk spadnul,
kdyby mu v tom potůčku uklouzlo. Naštěstí nebylo moc vody, takže jsme to
zvládli a viděli jsme mloka! Nahoře už byl i sníh. Všude je ale mlha a tak
jdeme, dokud to jde. Těsně před vrcholem to už ale vážně nejde. Přes mlhu nejde
vidět na krok a vzhledem k náročnosti terénu se rozhodneme to obrátit
dolů. Na cestě zpět jsme chtěli zvolit jinou trasu, která má vést přímo přes
kaskády d´Anglais, ale odbočku mineme a tak jdeme stejnou cestou i dolů. Na
jedné mýtince obědváme. Dole jsme vcelku brzo, tak se ještě jdeme podívat na
skok k těm kaskádám, i když jen na začátek. Už vylezlo i sluníčko a Kája
dokonce vleze do ledové vody. Škoda vrcholu, ale alespoň se máme kam vrátit J
CORTE
Hlavní město hor. Dokonce zde
mají i univerzitu, kde se dá studovat obor zaměřený na korsickou historii a
jazyk. Ve městě je velké Casino, takže dokupujeme zásoby. Je zde více kempů,
ale nás okouzlil jeden skoro v centru s výhledem na hrad, stál
18Euro. Je zde spousta Čechů, dokonce Kája potká svou spolužačku z vejšky.
Večer se jdeme s vínem projít městečkem a na hrad. Je to paráda. Dokonce
potkáme na jedné zdi přilepeného gekona. Vaříme si čínu a krmíme místní kočky
kuřecím.
Žádné komentáře:
Okomentovat