20.9.
Ráno se válíme až do 9 hodin, což
je u nás co říct J
Dnes s velkým očekáváním vjíždíme do vnitrozemí. Čeká nás město Sarténe,
které nás nezklame.
SARTÉNE
Městečko v horách, tudíž
celé v kopci, tudíž to chce trošku fyzičku na procházku. Ale je to
nádhera. Malinkaté uličky plné krámků a voňavých tradičních surovin. Parkovat
doporučujeme směrem ke kostelu, kde je to zadarmo…sice se jde chvíli pěšky, ale
alespoň je hezký pohled na město.
ROCCAPINA
Další zážitek. K této
nádherné pláži se jede naposto šílenou cestou po dírách, ve kterých byste se
ztratili. Všichni ale dolů jedou, tak drncáme taky. Nutno podotknout, že je to
prý nejkrásnější korsická pláž a taky to podle toho vypadá. Je poněkud masová.
Ale je to tu jako v Karibiku. Naprosto průzračná voda, po bokách útesy,
trvdý bílý písek, plachetnice na moři. Prostě jak z blbýho filmu.
Nad útesem se navíc tyčí janovskí
věž a to bychom to nebyli my, kdybychom tam nevylezli. Naskytne se nám nádherný
výhled. Především zjistíme, že na druhé straně útesu se nachází taky krásná
dlouhá pláž a úplně prázdná (později zjistíme, že to je pláž nudistická a proto
byla tak prázdná)
Této oblasti se také říká
přírodní zoo, což se dá ocenit až při pohledu z perspektivy. Při cestě
zpět je na vyhlídce poznat, že kameny útesů tvoří podobiznu lva, jiný orla,
apod…
TURRANE
Další plážička na cestě na jih.
Je tvořena soukromými lagunami mezi útesy. Voda je průzračná a my jsme nadšení
ze své soukromé zátočinky. Šnorchlujeme a vidíme dokonce i chobotnici.!! Jenže
brzy po příjezdu začne bouřka. Jen tak tak stačíme doběhnout do auta. No nic,
odjíždíme dál.
BONIFACCIO
Úžasné, avšak dost turistické
město na úplně nejjižnějším cípu Korsiky. Už je to ohrané, ale my jsme se díky
zářijovému termínu turistickému ruchu vyhli. Občas jsme se sice do nějaké
skupinky zapletli, ale jinak jsme se úžasnými uličkami na útesu proplétali
pouze s domorodci.
Přístav je plný luxusních,
historických, kouzelných i supermoderních jachet. Historické centrum stojí
trochu té fyzické námahy, ale výsledek – výhled přímo z útesu, ze kterého
se koukáte na Sardinii, jen pár kilometrů vzdálenou, stojí za to!
Uličky jsou plné malých obchůdků,
které ani nás, turistickými lákadly netrpícími studenty, hodně lákaly! Ale
odolali jsme…i když dodnes sním o těch nádherných šatech, z krámku
v Bonifacciu, které jsem si dokonce i vyzkoušela. Ale boulangerie jsme
prostě neodolali. Snad poprvé si kupujeme něco jiného než bagetu, což osobně
považuji za svůj největší výkon ve francouzštině, kterou opravdu ani jeden
z nás nehovoří a nikdy nehovořil
A z romantiky historie
k trochu praktičtější stránce: parkování v Bonifacciu jsme vychytali,
ani jsme to neměli v úmyslu. Zaparkovali jsme na parkovišti směrem
k pořeží, kam nás vedly celou dobu cedule (P1,P2,…) nicméně na místě po
nás nikdo nic nechtěl. Pak jsme zjistili, že to je parkoviště pro zájemce o
výlety na lodi. Každopádně po nás nikdo nic nechtěl a my parkovali zadarmo.
Na spaní jsme si našli kemp
kousek za Bonifacciem. Dokonce zde měli slevu na ISICA a uměli anglicky! Kemp
byl fajn, čistý, akorát plný mravenců.
Do Bonifaccia jsme se vrátili i
druhý den. Tentokrát jsme se chtěli projít i po útesech, až k majáku na
nejjižnějším cípu ostrova. Cestu lemovali i betonové zákopy, protože se zde
nachází i stanoviště Cizinecké legie (strategické místo na jihu s dohledem
na Sardinii).
Druhý den už jsme museli parkovat
na placeném parkovišti, protože původní s výlety na lodi už ve všední den
plodilo turisty ve velkém. Kvůli tomu jsme procházku po útesech trochu ošidili
a honem spěchali dolů, aby se nám nezapočítala další hodina parkování. Jinak
bych určitě doporučila procházku k nejjižnějšímu majáku. Z dálky vypadal
pohádkověa vedla tam malá pěšinka.
Žádné komentáře:
Okomentovat