Ráno se probouzíme a zjišťujeme, že neprší a možná se na nás podívá i sluníčko. Dáme tedy Amsterdamu ještě šanci. Balíme v kempu a odjíždíme zaparkovat ven před kemp. Vracíme se pro kola a jedem ještě jednou do Amstru na prohlídku, tentokráte je situace co se týče dopravy pohodovější, a tak si v klidu prohlížíme nejzajímavější památky. Hlavní centrum se táhne kolem tří kanálů - grachtů. Na náměstí Spui narážíme na antikvariátní třžničku plnou klenotů nizozemské literatury, ale Pája si už své dva klenoty koupila, tak pouze prohlíží. Dostaneme se i do dvora bekyní – Begijnhof, což je taková klidná oáza přímo v centru města. Nesmí se zde ovšem fotit, tak to Káju moc nebaví J.
Zastavujeme v Utrechtu, opět parkujeme u obchodního centra, sundáváme kola a jedeme do historického centra. Utrecht je krásné historické město, kde do centra nesmí žádná auta mimo asi pár vyvolených - i takoví popeláři jezdí na lodích a vybírají popelnice z lodi v kanálu. V centru nejde jet na kole, proto raději tlačíme, všude je hodně lidí. Začínáme mít hlad, a tak si dáváme Zakpatat a samozřejmě, že velký, což bylo snad kilo hranolek s majonézou, po kterých nám bylo pěkně těžko. Rozhodně Utrecht stojí za návštěvu. Z Utrechtu jedeme vyzvednout Báru do nějaký vesnice. Musíme přebalit celé auto a pokusit se seskládat kola dovnitř auta a kupodivu se nám to i daří. Toto by nám mělo zajistit snížení spotřeby o pár litříků a také umožnit vyšší průměrnou rychlost. V Holandsku ještě bereme plnou nádrž. Z Holandska vyjíždíme v 17,30 a v Praze jsme o půl třetí. V Německu mě holky uprosily na mekáče, který přišel vhod i mně. Cesta probíhala v pohodě až na dopravní zácpu v půldruhé ráno v Německu na dálnici, kde byla několikakilometrová kolona. Nechápu, kde se tam vzala, ale vcelku rychle a obratně jsme jí projeli. Cestu jsem celou odřídil, i když Pája vydržela celou dobu vzhůru a dělala mi společnost. Bára spala jako zabitá a kdybychom ji odvezli kamkoliv, tak si toho vůbec nevšimne.
Žádné komentáře:
Okomentovat