Druhý den
Ráno se probouzíme kolem osmé, dáváme snídani a plánujeme, kam pojedeme. Rozhodujeme se, že v kempu budeme ještě jednu noc. Předpověď na tento den není příznivá, má pršet. Čeká nás Rotterdam a Kinderdijk (který nakonec vypustíme). Jedeme se podívat ke kryté hale na lyžování (24E za hodinu lyžování nám přijde dost, takže vypouštíme). Po pár km bloudíme jak bludní Holanďani. Nechápeme systém značení cyklostezek, kdy na cedulkách jsou čísla v kroužku. Toto není poslední bloudění tento den, skoro bych řekl, že to byl takový bloudící den. Cesta do Rotterdamu vůbec neutíká, Páje to nejede a je nějaká naštvaná. Měníme kola, já se na pájinym kole cítím jako trpaslík, navíc fouká protivítr, takže výměna nic neřeší, akorát sem se naštval ještě já. Pak mi pája oznamuje, že se zapomněla nasnídat a tak je jasný, proč jí to nejede - auto taky nejede když nemá benzín. Takže stavíme na benzince, kupuji coca-colu a Páje se lepší nálada.
Před polednem dorážíme do Rotterdamu a jsme vítáni moderními budovami a taky věší hustotou provozu. Tento rok v Rotterdamu startovala slavná Tour de France a i po pár měsících jsou na silnicích nápisy a na kruháčích siluety cyklistů. Naším cílem je hlavně Erasmusbrug a Europort.
Poprvé a ne naposled vidíme v akci zvedací most, což je pro našince úchvatná podívaná. Přejíždíme most a jedeme do americké čtvrti. Město je hodně moderní, je tu spousta nových staveb a jednoznačně je výhoda si ho projet na kole. Jedeme zpátky přes most, kde mezitím začal foukat pěkný vítr a máme co dělat se na mostě udržet. Míříme na Europort směrem do Schiedamu, kde má být muzeum jeneveru – jalovcového džinu. Opět bloudíme, ale nakonec cestu přeci jen nacházíme. V muzeu je nějaká oslava, takže na prohlídku nejdeme. Europort se nám taky nějak nedaří úplně najít, respektive od Rotterdamu směrem k oceánu je to jeden velký přístav, čekal jsem trochu něco jiného. Je víkend a všude je klid, logistické areály u přístavních mol jsou osiřelé a všude je klid, což je možná i dobře. Doma pak zjišťujeme, že hlavní centrum Europortu je ještě cca 15km od Schiedamu směrem k oceánu. Ještě před cestou zpátky se zastavujeme v hospodě, kde mají mít internet. Pája se svojí brilantní holandštinou domlouvá na použití a vyhledává levné kempy, které budou použitelné pro naše další putování, chceme se vyhnout dalšímu objíždění a hledání kempů. Míříme, ani nevíme proč, zpátky do Rotterdamu, dáváme svačinu a rozhodujeme se, co dál. Je docela pozdě, cca tři hodiny, a do kempu to máme nějakých 30km. Nechce se nám jet tou samou cestou zpátky, tak si říkáme, že se stavíme ještě v Delftu. To však znamená jet zpět do Schiedamu v ukrutném protivětru, snažím se páje trochu pomoci tím, že jí tlačím ale nevydržím to dlouho. Není taková sranda - jezdit po rovině, jak se může zdát. V Schiedamu pěkně bloudíme nedaří se nám trefit výpadovku na Delft, nakonec se ptáme na cestu místních, kteří nám poradili krásnou silničku podél kanálu. Čeká nás 8km šlapání v protivětru, dneska nám příroda nepřeje.
Před Delftem pronikáme do tajů značení cyklotras, tak aspoň něco. Do Delftu dorážíme v 19,45 děláme pár fotek a spěcháme do kempu, abychom to stihli ještě za světla. Do kempu nám zbývá 9km. Rychle se stmívá a poslední tři km jedeme v absolutní tmě. Což by nebylo tak strašné, kdybychom se neztratili v lesoparku. Začínám mít obavy, páč není vidět ani na krok. Jsme v temným lese a nevíme, kudy z toho ven. Jedem směrem, kde si myslíme, že by mohla být silnice a naštěstí je to opravdu tak. Zjišťujeme, že jsme jen jeden km od kempu, tak je to fajn. Tenhle den byl opravdu dlouhý, našlapali jsme spoustu km, odhadem tak 80. Dáváme zaslouženou sprchu a instantní guláš, který taky nestál za moc. A jdeme chrnět.
Trasa: Kemp(Zoetermeer) – Zoetermeer (bloudění) – Pijnacker – Rotterdam (bloudění)– Schiedam – Rotterdam – Schiedam (bloudění) – Delft – Zoetermeer – kemp
Žádné komentáře:
Okomentovat